Stop pro KSČM na úřadech? Stačí přijmout služební zákon
Václav Velčovský se zástupci dalších neziskových organizací vyvrací nelogické argumenty proti zavedení státní služby.
Publikováno: 17.4.2013
Autor: Lukáš Wagenknecht
Téma: Články, komentáře a prohlášení Média Státní služba
Spor o Ústav pro studium totalitních režimů by mohl mít užitečný vedlejší účinek. Premiér Petr Nečas (ODS) v pondělí vyjádřil obavu, že změny v jeho vedení předznamenávají společné vládnutí sociálních demokratů a komunistů. Podle něj sice zástupci KSČM nebudou ve vládě, ale budou „obsazovat posty vrchních ředitelů či vedoucích ministerských odborů“. Jak uvedl, tato místa by získaly střední kádry KSČM „s velmi exponovanou komunistickou minulostí, bývalí pohraničníci, politruci, zuřiví marxisté“.
Pokud je premiérova obava upřímná a nejde jen o propagandistickou floskuli, má ideální šanci takovému scénáři zabránit. A přitom jeho ODS klidně může ve volbách skončit daleko za komunisty. Stačí totiž, když současná vláda přijme zákon o úřednících. Ačkoliv má tento závazek v programovém prohlášení, zatím dělá vše pro to, aby ho nenaplnila. Ministerstvo vnitra připravilo už dvakrát takový paskvil, že vůbec neprošel připomínkovým řízením. Sešlo se na 380 zásadních kritických podnětů, takže norma je v současné podobě v podstatě mrtvá.
Korupční potenciál
Lenka Petráková ze sdružení Oživení připomíná, že Česko je jedinou zemí EU, která služební zákon nemá, což Evropská komise nese velmi nelibě. „Rada EK důrazně doporučila jeho schválení nejpozději v lednu příštího roku, jinak by mohla pozastavit čerpání peněz z evropských fondů. Nefunkční a zpolitizovaná státní správa totiž skrývá obrovský korupční potenciál,“ uvedla Lenka Petráková. Ona, stejně jako bývalý zaměstnanec ministerstva vnitra Václav Velčovský a analytička Jana Chvalkovská
z Centra aplikované ekonomie, je přesvědčena, že politici brání přijetí předpisu záměrně.
„Veřejná správa je u nás zatížena klientelismem, účelovými reorganizacemi a nehospodárností,“ říká Lenka Petráková. Podle analytiků přitom není nutné úředníky plošně propouštět, ale především zjistit, kolik jich je skutečně potřeba a zda se nepřekrývají jednotlivé agendy.
„Vítězná vládní sestava má určovat politické priority, ale jejich realizace by měla být plně v rukou odborného aparátu. Ten musí mít oporu
v nastavených pravidlech, kariérním řádu, otevřených výběrových řízeních. Nemůže se třást, že každý nový ministr si na úřad přivede partu kamarádů, která obsadí celé ministerstvo. Navíc ti nejvěrnější dostávají smluvní platy, které mnohonásobně převyšují průměr,“ dodává Václav Velčovský z Good Governance. Soudí, že právě tuto věc dobře řešil původní služební zákon z dílny Špidlovy vlády, který počítal se zřízením Generálního ředitelství státní správy. Tento nadresortní dohledový orgán s 60 lidmi měl mít na starosti strukturu státní správy, definici pravidel odměňování i kritéria konkursů pro jednotlivé pozice.
Odměňování úředníků
Jana Chvalkovská upozorňuje, že námitky vůči přijatému, ale stále neplatícímu zákonu jsou liché. „Musel by se trochu přizpůsobit současnosti, asi by se z něj vyškrtla definitiva, ale jeho základ je kvalitní. Argument ministerstva vnitra, že jeho zavedení do praxe by vyšlo na osm miliard, je nepravdivý, to je hausnumero, které vzešlo mechanickým započtením inflace od roku 2002,“ uvádí ekonomka. Chvalkovská zpracovala variantní návrh pravidel odměňování úředníků. Sama se přiklání k tomu, aby se úřednický plat odvíjel od průměrné mzdy v podnikatelské sféře a činil 133 procent této částky, což by vycházelo zhruba na 30 tisíc korun měsíčně. Je otázka, zda o její průkopnický materiál bude mít někdo z vlády vůbec zájem.