Podrobnosti o této pseudoteorii můžete nalézt na www.interniaudit20.cz.

Posledních více jak deset let jsem se snažil prosazovat vývoj profese interního auditu ve veřejné správě.  Celou dobu se objevovaly osoby, které svými kroky rozvoj této profese brzdily. Jednu skupinu tvořili politicky nominovaní náměstkové na ministerstvu financí, druhou skupinu revizní kontroloři, kteří se nechtějí dodnes bez boje vzdát svého teplého místa a na audit si jenom hrají.

A nyní nám přibyla další skupina škůdců. Osoby, které si chtějí naplnit svůj sen, stát se z auditora skoro manažerem „auditorem 2.0“. Jenomže podle mého názoru je kvalitní interní auditor stokrát více potřeba pro naplňování cílů veřejného subjektu, než horda politicky dosazených auditomanažerů. Z  vlastní zkušenosti vím, jak bylo v minulosti vyvíjeno mnoho pseudoteorií a z nich vyplývajících legislativních, organizačních a metodologických zmetků. Naštěstí byly potlačeny, brzděny či zastaveny zdravým vývojem nebo selským rozumem. Proto jsem se rozhodl veřejně vyjádřit svůj nesouhlas s pokusem o likvidaci funkce interního auditu.

Mám z toho celého dojem, že zakomplexovaní auditoři nebo externí konzultanti, kteří jsou dlouhodobě neuznávaní, si vytvořili sen „manažer říznutý poradcem pro všechno bez konkrétní odpovědnosti“.

V čem je problém? Nezávislé ujištění interního auditu sice slouží vrcholovému managementu, avšak nemá s přímým výkonem managementu nic společného. Představa, že z interního auditora vznikne manažer pro všechno, je v rozporu  s několika mezinárodními standardy. Konkrétně jde o standardy pro systém vnitřní kontroly COSO, standardy pro tyto systémy ve veřejném sektoru INTOSAI, standardy IIA nebo doporučení funkčního modelu evropského kontrolního systému ve veřejném sektoru PIC. Tento model vypracovala Evropská komise na pomoc členským a kandidátským státům v jejich úsilí při reformě a modernizaci jejich veřejné správy.  Je zřejmé, že podporovatelé Interního auditu 2.0 neví nebo nerespektují, co je kontrolní systém ve veřejné správě na úrovni střední Evropy.  

Podle amerických standardů COSO tak i německých manažerských standardů je všeobecně uznáván princip jednoho vedoucího (princip jedné zodpovědnosti) a nemůže existovat poradce bez odpovědnosti „auditor 2.0“, který bude „vekslovat“ se svým postavením jednou auditor, jednou manažer a jindy bůhvíco ještě.  Podle mého názoru není možné ani žádoucí, alespoň při obstarávání záležitostí veřejného zájmu a při hospodaření s veřejnými prostředky, aby se interní auditor převléknul za rizikového manažera, který bude řešit nápravy managementu. Na taková volání může slyšet ten, kdo nechce přebírat odpovědnost za kvalitní interní audit a nedokáže zodpovědně doporučit srozumitelné řešení, které zodpovědný management příjme za své. Nic víc a nic míň nelze od takto zaměřených rozdělených zodpovědností v řídícím a kontrolním systému požadovat. Takovéto školy je podle mého názoru třeba zlikvidovat jako silně dezorientující a jako proti standardům.

Pokud se jako malé děti nevyvarujeme další „české cesty“, která se podobá dortu, pečeného pejskem a kočičkou ze známé pohádky, bude patrně nadále docházet k postupnému rozkladu kontrolního systému.  Výkonný management je nositelem funkce řízení a kontroly, tzn. především managementu rizik, a auditor je nositelem funkce ujišťovací a poradenské. Kam s novými prvky řídícího a kontrolního systému ve veřejném sektoru, jako např. s výborem pro audit, je otázkou a současně i tématem ještě většího a nekončícího českého matení. Pokud nebude vymezena v rámci vnitřního řídícího a kontrolního systému jasná odpovědnost, bude interní auditor tlačený k tomu, aby realizoval nápravné opatření. Management nepřijme tato opatření za svá a degenerace bude dokonána.  A na myšlenku výborů pro audit můžeme rovnou zapomenout. Noví čeští teoretici  se aktivně podílejí na formování nové funkce jakéhosi „auditomanažéra“ a politického poradce. A tak bude interní auditor velice prospěšný při hraní skořápek za účelem spojování starých dosud nepřekonaných inspekčních tradic a nového vývoje, obratně zorientovaného prostřednictvím auditu 2.0 na překonání evolučně vyvíjených mezinárodních standardů.

Snahy o nový business externích poradců chápu, ale pokud bude v rozporu se selským rozumem, jako je právě  pseudokoncepce interního auditu 2.0, povede budoucí vývoj ve veřejném sektoru interní audit do žumpy.

Proto apeluji na všechny rozumné interní auditory, kteří dělají svoji práci v souladu se standardy, aby nepřipustili zahození standardů za hlavu. Vždyť právě mezinárodní standardy nás odlišují jako profesi, která má váhu a smysl. Pokud budeme podle standardů postupovat, budeme jednotní a naše práce bude kvalitní.

Když někdo nechce dělat interní audit, ať jde do managementu. Když interní audit dělat neumí, tak ať si na interního auditora nehraje. Pokud se obrátíme proti mezinárodním standardům dobré praxe, zničíme si jedinečnou metodologii a vyrobíme chaos… Nikdo nebude vědět, za co zodpovídá!

Josef Včelák