Za počátky regulace lobbingu na evropské úrovni se dá považovat dobrovolný registr z roku 2008 představený Evropskou komisí. V roce 2011 došlo k jeho spojení s obdobným řešením EP a vznikl tak „Spojený registr transparentnosti“. Vše bylo na bázi dobrovolnosti. V současné době se celý systém podrobuje přezkumu a bude zajímavé sledovat, jak to dopadne.

Evropský systém regulace lobbingu je v přímém protikladu s americkým. V USA existuje již několik let tzv. Lobbying Disclosure Act (LDA), jenž je pro všechny lobbisty povinný. Dle zprávy American Bar Association (Americká advokátní asociace) však nedostatek nástrojů k jeho prosazování vedl k tomu, že ho lobbisté často nedodržovali. Z toho se dá jasně usuzovat, že aby fungoval řádně evropský registr, je třeba, aby byl povinný a oplýval dostatečnými nástroji k donucení lobbistů se připojit. Tedy nikoliv tak, jak je tomu v současnosti, kdy vstup do registru je dobrovolný a jediným trestem za porušení pravidel je pozastavení registrace.

Problémem je však to, že komisař pro administrativu Šefčovič si celou výše zmíněnou záležitost vyložil zcela opačně. Dle jeho názoru nepotřebuje EU povinný a prosazovaný registr lobbistů, když ani USA svůj vlastní zákon dostatečně neprosazuje.

Vtip je ale v tom, že americký LDA fungoval dle odborníků bez donucovacích nástrojů, dokud se jednalo o „pouhou“ povinnou registraci. S příchodem Obamovy administrativy se zpřísnil LDA tak, že lobbisté nemohli vykonávat veřejné funkce na těch místech, která se předtím snažili ovlivňovat. Jednalo se o zcela legitimní podmínku zabraňující střetu zájmů, nicméně vedla k tomu, že počet registrací poklesl. Nešlo o to, že by lobbisté byli proti transparentnosti, ale o to, že si nechtěli zavřít dveře k lukrativním pozicím ve státní správě.

Řešením takovéto situace není rezignace na registr lobbistů, jak si myslí pan komisař, ale naopak zavedení „donucovacích nástrojů“. To je ostatně jedno z doporučení obsáhlých ve výše zmíněné zprávě Americké advokátní asociace. Nejjednodušším donucovacím nástrojem je povinnost veřejných činitelů zapisovat si svá setkání s lobbisty. V USA je toto opatření běžné u pracovníků v Bílém domě a v současné době se chystá rozšíření i na kongres. O něčem takovém mohou Evropané zatím pouze snít. Pokud by se dala použít baseballová terminologie, tak zatímco USA jsou v regulaci lobbingu na čtvrté metě, EU se potácí stále na domácí.

Oba autoři nenavrhují, aby se americký LDA zcela převzal, ale míní, že je třeba se poučit z americké a světové zkušenosti. Konec konců to, jak bude fungovat Evropský registr transparentnosti, záleží na tom, nakolik bude Evropská komise otevřená novým řešením a ochotná prosazovat povinnou registraci v seznamu lobbistů.

Původní článek si můžete přečíst na tomto blogu.