Kvalita je odpovědí, když se mě jako interního auditora kdokoliv zeptá, kdo vlastně kontroluje tebe? Co když uděláš chybu ty, nikdo na to nepřijde. Odpovědí je právě kvalita práce interního auditora, která je definovaná v mezinárodních standardech.

Bez kvality není interní audit auditem

Šedá teorie a zelený strom života. Jednoduchá poučka, která Vás každý den provází běžným pracovním životem. Přes deset let se věnuji praxi v interním auditu a mezinárodní standardy definované v „Mezinárodním rámci profesní praxe interního auditu“ vydaném Institutem interních auditorů v USA mi ukládají, jak postupovat od procesu plánování až po formulace zpráv a jejich projednání. Stejně tak interním auditorům vymezují to, jak má být nastavena jejich nezávislost, náležitá profesní praxe atd. A aby toto všechno bylo dodržováno, jednou za pět let musí interní audit projít externím vyhodnocením toho, jak standardy dodržuje.

Jedním z dalších požadavku na práci interního auditu je zavedení tzv. programu kvality. Program musí obsahovat vymezení postupu k dosažení toho, aby auditor dostal zpětnou vazbu o své práci od auditovaných. Dále například popis vlastních klíčových ukazatelů výkonnosti interního auditu, což jsou jeho měřitelné cíle. A tak dále. Zdá se to trochu složité, ale o co jde vlastně v praxi? 

Je to jednoduché. Hlavní je, aby práce interního auditora měla smysl, aby fungoval jak fungovat má. Aby nebyl interní audit pouze formální. Aby interní audit neplnil úkoly kontroly, za kterou ho ještě pořád dnes mnoho manažerů považuje.

Uveďme si jednoduchý příklad. Společnost má zavedený interní audit. Auditoři mají docela dobré výstupy. Ve zprávách jsou zjištění, která jsou významná, a společnost je spokojená. Jenomže roční plán auditu vzniká tak, že se si auditor na konci roku řekne „toto bychom mohli příští rok udělat, tady bude určitě hodně problémů“. Tento postup ale není v souladu s uvedenými standardy. Roční plán musí mít logiku, musí vycházet z přehledu všech rizikových procesů společnosti a měl by je například v tříletém cyklu všechny pokrývat. Takže v tomto případě je práce auditora, kterou jinak dělá důsledně a dobře, založena na špatném procesu plánování. Proto je nejenom v rozporu se standardy, ale je také jako celek „nekvalitní“.

Jak je na tom veřejná správa

Hlavní předpoklad pro dobré fungování interního auditu je vždycky osvícený management a jeho přístup. Osobně jsem se potkal s nepochopením interního auditu jak ve veřejném sektoru tak i v soukromé společnosti. Naposledy v jedné finanční instituci, jejíž management chtěl mít audit jenom proto, že ho mít musí. Ale aby měl interní audit vlastní mozek, to už vedení společnosti nepotřebovalo. Ve veřejném sektoru je to ale pro auditora ještě mnohem složitější. Česká regulace, konkrétně zákon o finanční kontrole, který interní audit ve veřejném sektoru definuje, je již přežitá norma. Samotný zákon auditorům neumožňuje, aby mohli fungovat v souladu se standardy. První co je špatně nastaveno, je jejich funkční nezávislost. Ve většině případů podléhají interní auditoři výkonnému managementů daného úřadu. Specifikem naší veřejné správy je vysoký vliv politiků. Takže požadavek na funkční nezávislost sami auditoři nikdy naplnit nemohou a hned v prvním mezinárodním standardu mají problém.

Co dál je problém pro veřejnou sféru? Organizační struktura interního auditu. Auditoři u nás vykonávají vedle auditorské práce také úkoly v oblasti manažerské kontroly, ale leckdy i mnoho dalších povinností. I toto není správné. Sami potom nemohou práci, za kterou odpovídali, auditovat. Nejpalčivější nedostatek celého systému interního auditu, který má na starosti v podobě harmonizace Ministerstvo financí, je nedostatek auditorů na úrovni obcí. V mnoha případech na malém úřadě dělá audit člověk na půl úvazku. Taková práce opravdu nemá smysl. Podle doporučení Evropské komise má mít útvar interního auditu minimálně 4 auditory.

Outsourcing to vyřeší?

Poslední dobou se objevují různé komentáře k tomu, jak se má interní audit vyvíjet a kam má směřovat. Většinou zaznívají z úst poradenských společností, které pracují pro management, ne pro vlastníky těchto společností. Cílená snaha těchto konzultantů bohužel podkopává nohy internímu auditu. Je samozřejmé, že outsourcing je nezbytný tam, kde nemá společnost nebo úřad dostatečné kompetence. Ale toto není případ interního auditu. Pouze snad v oblasti výpočetní techniky u malých institucí.

Jinak je ale hloupost naslouchat těmto snahám, které cílí na likvidaci interního auditu a jeho nahrazení externími dodavatelskými službami. Interní audit je přeci už ze svého názvu a principu audit vnitřní.

Závěr

Jak tedy shrnout problematiku kvality. Pro interní audit je zásadní dodržování standardů. Pokud se jimi auditor řídí každý den při své práci, potom pracuje kvalitně.

Soukromý a bankovní sektor je v této oblasti dál než veřejná správa. Vlastníky společností totiž zajímá, jak jejich společnost funguje. Proto využívají interní audit, aby dostali zpětnou vazbu o managementu.

Veřejná správa bohužel nemá doposud ani kvalitní právní úpravu pro fungování interního auditu. Proto nemůže fungovat plně v souladu se standardy a být kvalitní na 100 %.

Autor: Ing. Lukáš Wagenknecht předseda Centrum of Excellence for Good Governance, o. s.

Celý text můžete nalézt ve druhém čísle časopisu Perspektivy kvality ročníku 2013.