Odpověď   náměstka Veselského

Stanovisko   Good Governance

V roce 2002 byl   schválen služební zákon, proč nebyl uveden do života?

 /…/   Nedostatek financí pro implementaci služebního zákona pak byl důvodem pro   opakované odložení nabytí jeho plné účinnosti. V případě posledních dvou   posunů pak k tomuto důvodu ještě přibyla potřeba vytvořit časový prostor pro   tvorbu a přijetí právní úpravy, která by služební zákon nahradila, tj.   současného vládního návrhu zákona o státních úřednících.

Novelizace služebního zákona by významně snížila   jeho finanční náročnost. Navíc transparentnost personální politiky by   zamezila manipulacím s platy a s jejich nenárokovými složkami.   Konkrétní analýza, kolik by stál vládní návrh versus novela služebního   zákona, nebyl vypracován. Ministerstvo vnitra operuje s odhady   z roku 2002 doplněnými o inflaci, které vůbec nereflektují současný stav   státní správy. Lze se domnívat, že důvodem je hlavně nechuť   k profesionální, nezávislé a skutečně apolitické státní správě.

Jaké byly důsledky   toho, že zákon plně nenabyl účinnosti?

/…/ Pokud jde o věcné hledisko, právní poměry specifické   skupiny zaměstnanců se řídí obecnou právní úpravou zaměstnaneckých vztahů,   která z povahy věci není schopna postihnout všechny zvláštnosti státní služby   a požadavky s nimi spojené (např. požadavky na vyšší stabilitu pracovních   míst včetně pracovních míst představených, na ochranu před politickými vlivy,   které jsou imanentní toliko veřejnému sektoru apod.). Praktickým důsledkem   jsou časté organizační změny, nestabilita pracovních pozic a fluktuace   státních zaměstnanců ve správních úřadech.

S tímto tvrzením Good Governance plně souhlasí,   nicméně doplňuje, že nefunkčnost a neefektivnost státní správy je způsobena zároveň   politizací všech vedoucích pozic a absencí karierního řádu. Jedenáctileté   vakuum bez zákona umožnilo lobbyistickým a podnikatelským skupinám využívat   státní správu jako zdroj svých příjmů a politikům jako odkladiště   ne/pohodlných osob (viz veřejné zprávy BIS).

Pokud se tento stav   nezmění, jaké to bude mít dopady ve vztahu k využívání fondů Evropské unie?

/…/ Evropská komise upozornila, že pokud nebude zákon,   který by zajišťoval nezávislou, profesionální a stabilní státní správu, před   začátkem nového programového období přijat, může to mít za následek   neumožnění čerpání finančních prostředků z fondů Evropské unie v tomto   období. /…/ Navíc je možné předpokládat, že přijetí samostatné úpravy   právního postavení státních zaměstnanců ve správních úřadech v co nejkratším   možném termínu, ať už bude koncepce této úpravy jakákoliv, bude rovněž jednou   z priorit nové vlády vzešlé z voleb.

Efektivní fungování státu je v přímém zájmu   Bruselu a jím zprostředkovaných finančních toků. Toho je možné docílit pouze   fungující státní správou. Nicméně návrh Nečasovy vlády Evropská komise   dlouhodobě a důrazně kritizuje, protože podle jejího názoru nevyřeší problémy   České republiky. Zorganizovala dokonce několik workshopů pro předkladatele   zákona, bohužel bez většího ohlasu. Je-li časový tlak velký, zůstává   nepochopitelné, proč se předkladatelé nepřiklonili k novelizaci   služebního zákona, který sama Evropská komise považuje za kvalitní.

Jak by tedy bylo možné   formulovat cíle navrhovaného zákona?

/…/ Zákon by měl zároveň být nástrojem stabilizace   státní správy, která v současnosti postrádá základní systémová opatření,   vedoucí k její depolitizaci. Jde také o zvýšení transparentnosti státní   správy, což koresponduje s opatřeními v boji proti korupci. V neposlední řadě   je rovněž cílem vytvořit systém, který bude adresátům státní správy zaručovat   odborně a osobnostně profesionálního státního úředníka se vším co k tomu   náleží.

S tímto cílem Good Governance plně souhlasí, nicméně   předkládaným zákonem Nečasovy vlády ho nebude dosaženo. Netransparentní   personální politika, netransparentní systém odměňování, netransparentní   systemizace a v neposlední řadě také chybějící metodický, koordinační a   kontrolní orgán státní správy (tzv. Generální ředitelství ze služebního   zákona) nezajistí ani depolitizaci, ani větší efektivnost úřednického   aparátu.

Jak by se daly   obecně a stručně formulovat hlavní rysy nebo kritéria návrhu zákona?

Především je to samostatná pracovněprávní úprava,   která je postavena na principu soukromoprávním s veřejnoprávními prvky, se   subsidiaritou zákoníku práce, dalších pracovněprávních předpisů a občanského   zákoníku. Dalším hlavním rysem je odpolitizování státní správy – zákon zavádí   povinné zřízení místa státního tajemníka, jako hranici mezi politicky a   úřednicky obsazovanými funkcemi. Zároveň stanoví další instituty, které   znesnadňují vliv politických a osobních zájmů na výkon státního úředníka   (například povinné výběrové řízení, stanovení předpokladů pro zastávání   pracovního místa, stanovení pevné systemizace úřadu a zvýšená právní ochrana   úředníků proti podmínkám obsaženým v zákoníku práce).

Good Governance napadá samotnou soukromoprávní   úpravu. V žádné zemi EU není takto postupováno. Musíme totiž rozlišovat   normu soukromoprávní – veřejnoprávní a systém správy poziční – kariérní. Mezi   těmito dvěma dichotomiemi není ani kauzalita, ani korelace. Státní úředník je   pozice natolik specifická a natolik strategická, že veřejnoprávní úprava je v přímém   zájmu státu. Státní tajemník má ideálně fungovat jako nárazník mezi politiky   a úředníky, ale pouze tehdy, je-li nezávislý. Tajemník jmenovaný a   odvolatelný ministrem zajistí pouze tři desítky nových politických postů.   Nemusí-li vedoucí zaměstnanec respektovat výsledek výběrového řízení (komise   vybere tři nejlepší uchazeče, z nichž si vedoucí dle své libovůle zvolí   jednoho), je jeho funkce rovněž zpochybnitelná. A pokud může měnit   systemizaci „pouze“ jednou ročně, ale stále dle svého uvážení, jeví se toto opatření   jako ryze formální.

Bude nový zákon   řešit i pracovní poměr úředníků územních samosprávných celků?

/…/ Pracovní poměr úředníků územních samosprávných   celků bude i nadále upraven zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních   samosprávných celků a o změně některých zákonů, který se v praxi osvědčil (je   účinný již přes deset let) a který byl do značné míry vzorem navrhovanému   zákonu o státních úřednících.

Ministerstvo vnitra se pokoušelo už od roku 2008 o   normu jednotnou pro ÚSC a ÚSÚ, pochopitelně neúspěšně. V poslední verzi   tedy využilo alespoň vzor fungujícího zákonu č. 312/2002 Sb. Nicméně je na   místě zdůraznit, že práce úředníka na ministerstvu a v obci nebo kraji   je diametrálně odlišná, a to i přes tzv. spojený model veřejné správy. Je to   podobné jako tvrzení, že by policisté a vojáci taky mohli mít jednu právní   úpravu, když oba mají zbraně podobně jako úředníci razítko.

Jaké jsou tedy   podle návrhu nového zákona předpoklady pro zastávání pracovního místa   úředníka státní správy?

Státním úředníkem se podle navrhovaného zákona o   státních úřednících může stát fyzická osoba, která je občanem České republiky   nebo jiného členského státu Evropské unie, rodinným příslušníkem občana   členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem   Dohody o Evropském hospodářském prostoru, dosáhla věku 18 let, ovládá český   jazyk, je plně svéprávná, bezúhonná a spolehlivá. /…/

Služební zákon kromě těchto uvedených opatření   zakazoval plošně pro všechny úředníky členství v politických stranách.   Tento, z našeho pohledu klíčový bod, nebyl vůbec reflektován.

Jaké budou nároky   na vzdělávání úředníků má-li být zajištěna kvalita a odborná úroveň státní   správy?

/…/ Úřednickou zkoušku a vzdělávání vedoucích   státních úředníků budou zajišťovat vysoké školy autorizované Ministerstvem   vnitra, úřednická zkouška bude vykonávána před zkušební komisí tvořenou   zkušebními komisaři, tj. osobami prověřenými Ministerstvem vnitra, které   budou zapsány v seznamu zkušebních komisařů.

Podle našich informací nebyla tato věc detailně   projednána s MŠMT a s akreditační komisí. Domníváme se, že   úřednická zkouška by měla být zajišťována výhradně státem, nikoliv veřejnými   nebo dokonce soukromými akademickými institucemi. Externí vzdělávání úředníku   kritizuje kvůli velkému korupčnímu potenciálu ve své poslední zprávě BIS. Navíc   institut „volných“ zkušebních komisařů zvyšuje korupční riziko a snižuje   jednotnost a transparentnost zkušebních procesů.