Vydáváme třetí díl našeho seriálu autorského překladu JUDr. Včeláka k popisu vnitřního kontrolního systému jednotlivých členských zemí EU. Dalším dobrým příkladem je pro nás Litva.  Opětovně jde o překlad části dokumentu Compentium of the public internal control systems in the EU Member States (2012) vydaného Evropskou komisí.

 

Z čeho si můžeme vzít v Litvě příklad:

• rozpočty jsou realizované na principu strategického plánování;
• interní audit ministerstev audituje i podřízené organizace;
• nesprávnosti zjištěné auditem jsou ověřovány orgány činnými v trestním řízení;
• ministři jsou zodpovědní za provádění vládního programu, priorit a stejně tak i za plnění plánovaných výsledků v oboru přidělené působnosti;
• kancléř (nejvyšší úředník)  je zodpovědný za vypracování a provádění strategických plánů ministerstva a za koordinaci a kontrolu činností administrativních jednotek (organizačních útvarů) ministerstva;
• před rozhodnutím ohledně užití veřejného majetku vůči třetím osobám ex ante kontrola, oddělená od zahájení a provádění rozhodnutí;
• finanční ex ante kontroly v působnosti hlavního účetního;
• hlavní účetní přímo podřízen vrcholovému manažerovi veřejnoprávního subjektu; potvrzuje, že ekonomický provoz je legální, dokumenty, vztahující se k výkonu této činnosti jsou přiměřeným způsobem připraveny a že schválené prostředky v příslušné rozpočtové položce jsou dostatečné pro ekonomické zajištění provozu;
• neexistuje žádná služba finanční inspekce (obdoba českých ex-post kontrol);
• služba pro šetření finanční kriminality (SŠFK) je instituce k vymáhání práva, odhaluje a vyšetřuje trestné činy a jiné právní přestupky proti finančnímu systému a souvisejícím trestným činům. 

 

1. Stručná historie systému vnitřní kontroly ve veřejném sektoru (PIC[1])

Rok 2000 je možno označit jako začátek litevské reformy PIFC, paralelně probíhající s dalšími reformami veřejné správy a řízení veřejných výdajů, podporujících systém PIFC. V tomto období byly přijaty následující hlavní právní nástroje pro interní audit a finanční kontrolu v Litevské republice:

• Zákon o struktuře rozpočtu – ze dne 11. července 2000;
• Zákon o místní samosprávě – ze dne 7. července 1994, ve znění ze dne 12. října 2000;
• Zákon o veřejné správě – ze dne 17. června 1999;
• Usnesení vlády č. 127 o interním auditu ve státních podnicích a provozovnách – ze dne 7. února 2000, ve znění usnesení vlády č. 1098 ze dne 13. září 2001;
• Usnesení vlády č. 273 o složení Stálé meziresortní komise pro koordinaci rozvoje systému interního auditu ve veřejném sektoru a nařízení Komise ze dne 9. března 2001;
• Usnesení vlády č. 1116 o standardech interního auditu ze dne 19. září 2001;
• Usnesení vlády č. 379 o schválení postupu pro kontrolu a hodnocení provádění programu ze strany manažerů prostředků ze státního rozpočtu ze dne 5. dubna 2001;
• Příkaz ministra financí č. 26, kterým se vydává Manuál interního auditu pro veřejné podniky a instituce ze dne 31. ledna 2001, ve znění Příkazu č. 22 ze dne 23. ledna 2002.

Koordinace PIFC byla především posílena, když byla vytvořena stálá meziresortní komise pro koordinaci rozvoje systému interního auditu ve veřejném sektoru na základě usnesení vlády č. 273 ze dne 9. března 2001. Ministerstvo financí má na starosti celkové metodické pokyny, týkající se interního auditu a finanční kontroly a dne 1. října 2001. Metodologie svůj institucionální základ získala zřízením centrální harmonizační jednotky (CHJ), která vznikla z odboru finanční kontroly. To znamená, že ministerstvo financí v návaznosti na příslušné závazky přenesené vládou a parlamentem[2] Litevské republiky. CHJ se stala hlavní hnací silou reformy v oblasti interního auditu a finanční kontroly. CHU zodpovídala za plnění (provádění) požadavků, podmínek a závazků, vyplývajících z přístupových jednání o kapitole 28: Finanční kontrola. Připravila politický dokument[3], který spustil další aktivitu, zaměřenou na vytváření a plný rozvoj komplexního a efektivního systému PIFC v litevské veřejné správě.

S ohledem na doporučení a praktickou podporu od Evropské komise, byly – v průběhu realizace twinningového projektu s partnery a na základě doporučení, obsažených ve zprávě SIGMA o ověření stavu vnitřního kontrolního systému[4] z roku 2002, a na základě výsledků dalšího průběžného sledování činností v rámci programu SIGMA, včetně návazností na mezinárodně uznávané zásady (COSO, IIA) – stávající právní předpisy o interním auditu sloučeny na konci 2002 do jediného primárního dokumentu „zákona Litevské republiky o vnitřní kontrole a interním auditu“ (dále jen zákon PIFC). V důsledku toho bylo dosaženo pokroku i vyjednávání o přistoupení Litevské republiky v rámci Kapitoly 28, která byla uzavřena v prosinci 2002. Po té následovalo i zpracování sekundární (prováděcí) a terciární (metodologické) legislativy v oblasti PIFC (listiny – vzorové statuty interního auditu, manuály pro finanční kontrolu a interní audit, Kodex profesionálního chování, pokyny, atd.).

Útvary interního auditu (dále jen ÚIA) byly zřízeny ve všech ministerstev, správních orgánech krajských guvernérů, a v dalších veřejných institucích, a o několik let později i v obcích. Většina pracovních pozic v oblasti interního auditu byla ve veřejném sektoru obsazena. Interní auditoři se podrobili pravidelnému školení v rámci nově připravovaného čtyři-modulového kontinuálního[5] vzdělávacího programu pro interní auditory ve školicím středisku Ministerstva financí. Kromě toho byl organizován i určitý počet partnerských projektů (Phare, SPP II, atd.), který realizoval školení tematických komponent v oblasti interního auditu a finanční kontroly. Tato školení nebyla určena pouze pro interní auditory a profesi účetních pracovníků, ale též pro vedoucí veřejných institucí. Tyto iniciativy přispívaly ke značnému zvýšení administrativní kapacity ÚIA ve veřejném sektoru.

Rok 2001 byl obzvláště významný pro oblast externího auditu. Národní auditorský úřad Litvy připravil plán strategického rozvoje pro léta 2001 – 2006. Vedle toho byl Národní auditorský úřad Litvy reorganizován do Nejvyšší auditorské instituce vlády.

2. Vnitřní kontrolní prostředí ve veřejném sektoru

Tato část obsahuje analýzu státních institucí nejvyšší úrovně, jako je například parlament, vláda a ministerstva Litevské republiky. Klíčové principy a pravidla vnitřní kontroly jsou také použity na orgány na nižší úrovni a ty v místní samosprávy (obcí), přesto, vzhledem k různé vládní a aktivity struktur, jakož i orgány, které upravuje individuální právní akty, mohou být analyzovány pouze s vědomím právních aktů upravujících jejich činnost.

Klíčové principy a pravidla vnitřní kontroly byly aplikovány také na instituce nižší úrovně, a na místní samosprávu (obce); přesto stále ještě – s ohledem na rozdílné vedení (vládu) a různé aktivity těchto struktur, jakož i vzhledem k orgánům, regulovaným individuálními právními akty – mohou být analyzovány pouze s použitím právních aktů, které upravují jejich činnost.

Litva vyvinula systém PIC, který byl vložen do zákona o vnitřní kontrole a interního auditu. Tento zákon definuje základní cíle, zásady, povinnosti a odpovědnost na fungování vnitřního kontrolního systému (včetně finanční kontroly a interního auditu). Na státní úrovni je majetek státu auditován Nejvyšší auditorskou institucí Litvy[6], který je odpovědný parlamentu. Národní auditorská instituce provádí finanční a výkonnostní audity.

Interní audity veřejnoprávního subjektu (jež jsou v souladu s kritérii, stanovenými v příslušných právních aktech) jsou prováděny ÚIA, které jsou podřízeny a odpovědní vedoucímu zaměstnanci v čele veřejnoprávního subjektu. Ostatní právnické subjekty[7] jsou auditovány centralizovaným ÚIA nadřízeného orgánu. UIA veřejnoprávních subjektů zpracovávají a podávají každoročně zprávu o své činnosti přímo Ministerstvu financí. Veřejnoprávní subjekty předloží zprávu o fungování systému finanční kontroly na veřejné správě (PIFC) za veřejnoprávní subjekty, které jsou jim podřízeny, anebo které fungují v jejich regulační působnosti[8], a orgány státu nejvyšší úrovně předloží tuto zprávu na ministerstvo financí.

Rozpočet programu, který byl v Litvě připravován v souladu s principy strategického plánování, je vypracován a schválen parlamentem. Účetní reformy ve veřejném sektoru se zpracovávají, tj. přechází se z účetnictví na hotovostním základě[9]  na účetnictví na aktuálním základě[10]. Zavedení nových účetních zásad by mělo vytvořit příznivější podmínky pro informační zlepšení ve vnitřním kontrolním systému.

Národní protikorupční programy (2002-07 a 2009-10), byly vyvinuty, jejich realizace je uspořádána a řízena vládou se zapojením zvláštní služby pro šetření[11]. Prevence (předcházení) korupce zajišťuje vláda prostřednictvím vedoucího v čele etické komise, speciální investigativní služby a dalších státních a místních (obecních) a nestátních institucí. Zvláštní investigativní prošetřování se v souladu se zákonem o provozní činnosti uskutečňuje v rámci operativních[12] aktivit[13] a popisuje, zveřejňuje a objasňuje trestné činy korupce (úplatkářství, korupce, zneužití úřadu, atd.).

V případě zjištění nesprávnosti[14] v průběhu interního auditu má být tato nesprávnost prostudována orgány činnými v trestním řízení, a proto by měl vedoucí ÚIA postoupit všechny dokumenty interního těmto příslušným orgánům. Pokud statutární audit[15] zjistí nesprávnosti, které je třeba prověřit vhodnými veřejnoprávními subjekty nebo orgánem činným v trestním řízení, měly by být dokumenty z tohoto auditu převedeny příslušným rozhodnutím vedoucího Nejvyššího auditorského úřadu, nebo jeho náměstků. 

3. Koncepce vnitřní kontroly ve veřejném sektoru

Systém vnitřní kontroly ve veřejném sektoru (The PIC system[16]) byl vyvíjen a zaváděn v souladu se zásadami INTOSAI. Následující ustanovení jsou konsolidovány[17] v zákoně o vnitřní kontrole a interním auditu.

Vnitřní kontrola je kompletní sada ovládacích prvků, stanovených a zavedených  vedením[18] veřejnoprávního subjektu s cílem poskytnout přiměřenou jistotu, že  

• operace veřejnoprávního subjektu jsou v souladu s právními předpisy, hospodárné efektivní, účinné a transparentní, 
• strategické a ostatní plány jsou realizovány, 
• aktiva jsou odpovídajícím způsobem chráněny, 
• finanční informace a výkaznictví jsou spolehlivé a vyčerpávající, 
• smluvní závazky vůči třetím osobám jsou splněny a 
• všechna identifikovaná rizika jsou řízena.

Finanční kontrola je nedílnou součástí vnitřního kontrolního systému veřejnoprávního subjektu, která slouží k zajištění zákonnosti hospodářských činností veřejnoprávního subjektu a dodržení souladu se zásadami řádného finančního řízení: hospodárnost, efektivnost, účinnost a transparentnost.

V Litvě je zodpovědnost za vytvoření a za fungování efektivní vnitřní kontroly ve veřejnoprávních subjektech přiřazena vedoucím těchto subjektů. Pravidla (předpisy) pro finanční kontrolu vycházejí z minimálních požadavků na finanční kontrolu, schválených ministrem financí.

Pravidla pro finanční kontrolu (včetně odkazů na jiné vnitřní dokumenty) by měla obsahovat kontrolní postupy realizované od přijetí rozhodnutí k jeho provádění, a začlenění hospodářských operací do účetnictví rejstříků. Správné a včasné vypracování a předložení účetních výkazů je dalším základním cílem finanční kontroly. Pravidla pro finanční kontrolu upřesňují postupy finanční kontroly, které jsou stanoveny s ohledem na povahu činností a zvláštností, výkonnostních rizik, organizační struktury, účetních a informačních systémů a na stav ochrany majetku ve veřejnoprávním subjektu. Vedoucí, který stojí v čele veřejnoprávního subjektu, pravidelně dohlíží na fungování finanční kontroly a analyzuje její účinnost ve veřejnoprávním subjektu. ÚIA v této oblasti poskytují významnou pomoc tím, že předkládají doporučení, která se týkají rozvoje vnitřního kontrolního systému a monitorování realizace uvedených doporučení.

Národní auditorský úřad Litvy, jako nejvyšší auditorská instituce, také poskytuje významná doporučení pro zlepšení vnitřní kontroly.

3.1. Manažerská odpovědnost / zodpovědnost

Zákon o vnitřní kontrole a interním auditu zavádí zodpovědnost vedoucích právnických subjektů (osob) ve veřejném sektoru za vytvoření účinného vnitřního kontrolního systému, jeho fungování a zlepšování a jmenování zaměstnanců odpovědných za finanční kontrolu. V souladu s tímto zákonem, vnitřní kontrolní systém zahrnuje všech pět vzájemně propojených komponent podle COSO.

Při vytváření vnitřního kontrolního systému Nejvyšší ředitel veřejnoprávního subjektu[19]  (dále také „vedoucí“) zajistí, že činnosti v rámci tohoto systému bude v souladu s právními texty, pracovními předpisy vnitřních pracovních postupu[20], strategických plánů a smluv (zakázek) veřejnoprávních subjektů.  Dále bude zajišťovat spolehlivost²¹ výkonnosti, finanční informace, účinnost výkonu / výkonnosti a ochranu majetku a závazků. Vedoucí veřejnoprávního subjektu je také zodpovědný za monitorování a výkon dohledu nad funkčností, resp. přiměřeností a účinností vnitřního kontrolního systému.

Ačkoli přidělení kontrolních funkcí spadá do kompetence kancléře (viz poznámka 19), delegování rozhodovacích pravomocí spadá do působnosti top manažerů veřejnoprávního subjektu (např. ministrů). Ministři, jako členové vlády, jsou zodpovědní za provádění vládního programu, priorit a stejně tak i za plnění plánovaných výsledků v oboru přidělené působnosti. Kancléř je zodpovědný za vypracování a provádění strategických plánů ministerstva a za koordinaci a kontrolu činností administrativních jednotek (organizačních útvarů) ministerstva. Kancléř je také zodpovědný, že při uskutečňování strategických plánů činnosti ministerstva jsou finanční, materiální, intelektuální a informační zdroje využívány v optimální míře. Na základě objednávky ministra kancléř koordinuje a kontroluje činnost orgánů podřízených ministerstvu.

Dříve, než vedoucí veřejnoprávního subjektu rozhodne, proběhne ex ante kontrola buď prostřednictvím přijetí, anebo zamítnutí navrhovaného rozhodnutí, které se týká využívání státního nebo obecního majetku a závazků vůči třetím osobám. Funkce ex ante kontroly je oddělena od zahájení a provádění rozhodnutí.

Finanční ex ante kontroly jsou prováděny v působnosti hlavního účetního[21]. Hlavní účetní při provádění ex ante finanční kontroly odsouhlasí svým podpisem nebo odmítne podepsat příslušné dokumenty, které umožňují ekonomické operace, které mají být provedeny. Hlavní účetní potvrzuje podepsáním dokumentů hospodářského subjektu, že ekonomický provoz je legální, dokumenty, vztahující se k výkonu této činnosti jsou přiměřeným způsobem připraveny a že schválené prostředky v příslušné rozpočtové položce jsou dostatečné pro ekonomické zajištění provozu.

Hlavní účetní je při provádění ex ante finanční kontroly oprávněn – aniž by musela být vydána vrcholovým manažerem veřejnoprávního subjektu[22] musel vydat speciální instrukci – přijímat od vyšších úředníků organizačních jednotek veřejnoprávního subjektu nebo strukturálně podřízených subjektů (v působnosti veřejnoprávního subjektu) a od civilních zaměstnanců těchto subjektů písemná a ústní vysvětlení k přípravě dokumentů, potřebných pro výkon hospodářské činnosti a kopie dokumentů souvisejících s výkonem hospodářské činnosti. V souladu s platnými právními akty je hlavní účetní přímo podřízen vrcholovému manažerovi veřejnoprávního subjektu²².

Parlament schvaluje státní rozpočet Litevské republiky. Veřejnoprávní subjekty schvalují své odhady podle programů a svá opatření pro provádění v souladu se schváleným rozpočtem. Top manažeři veřejnoprávních subjektů²² nemohou delegovat při rozhodování o delegování svých pravomocí svou zodpovědnost za plnění těchto výše uvedených funkcí a výdajů, které souvisejí s prováděním těchto rozhodnutí.

Vnitřní kontrola zajišťuje, že činnosti veřejnoprávního subjektu jsou prováděny v souladu s postupem, stanoveným právními předpisy a dalšími právními akty, které jsou v souladu se strategickými nebo jinými plány činností, programů a postupů, zaměřených na ochranu státního a obecního majetku, stejně jako na závazky vůči třetím osobám, na ochranu proti podvodům, zpronevěře, nezákonnému řízení nebo jiným protiprávním činům, a že veřejnoprávní subjekt se ve svých aktivitách (činnostech) řídí zásadami řádného finančního řízení. V období hospodářské krize, a za účelem ušetřit prostředky, byla věnována větší pozornost dodržení souladu prováděných hospodářských operací se zákony, a spolehlivosti účetních záznamů.

Zákon o veřejných zakázkách vymezuje přísné požadavky na uspořádání a provádění veřejných zakázek. Současně stanoví odpovědnost vedoucích osob zadavatele, jakož i podrobné postupy pro zadávání veřejných zakázek.

Jako součást postupů při zadávání veřejných zakázek se provádí centralizované nákupní řízení v působnosti ústředního státního nákupního subjektu. Uspořádání postupů při zadávání veřejných zakázek je pod dohledem Úřadu pro veřejné zakázky v rámci Ministerstva hospodářství Litevské republiky.

Každý rok vedoucí veřejnoprávního subjektu předloží zprávu o stavu finanční kontroly v tomto veřejnoprávním subjektu (roční výkaz), a to včetně podřízených veřejnoprávních subjektů nebo subjektů v jeho řídící působnosti. Postup pro předkládání této zprávy je založen na principu účetnictví nadřazeného veřejnoprávního subjektu – vyšší veřejnoprávní subjekty shrnují údaje o nižších veřejnoprávních subjektech a předkládají souhrnnou zprávu vypracovanou na základě zpráv o činnosti těchto subjektů. Tyto zprávy zahrnují základní aspekty finanční kontroly. Je tak zajištěna odpovědnost ve veřejném sektoru. Vedoucí veřejnoprávního subjektu podepisuje zprávu. Ministerstvo financí vyhodnocuje zprávy o finanční kontrole, předložené nejvyšší úrovní veřejnoprávních subjektů a na základě této zhodnocení připravuje souhrnnou analýzu těchto zpráv. Na základě získaných údajů je zkoumána potřeba či požadavek na zlepšení stávajících právních aktů a jiných dokumentů.

3.2. Interní audit

Právní základ

• Zákon o vnitřní kontrole a interním auditu (zákon PIFC), schválený v roce 2002. Tento předpis definuje základní právní rámec, cíle a postupy pro fungování vnitřní kontroly, včetně finanční kontroly a interního auditu ve veřejnoprávním subjektu, stejně jako povinnosti jejich vedoucích (v souladu s mezinárodně uznávanými zásadami: COSO, IIA, atd.).
• Standardní statut/charta ÚIA, schválený usnesením vlády v roce 2003. Činnost ÚIA se řídí statutem / chartou, schváleným (-ou) vedoucím veřejnoprávního subjektu, které jsou vytvářeny podle textu šablony – standardního statutu / charty ÚIA, který byl schválen vládou.
• Pravidla profesionální etiky interních auditorů (etický kodex), schválená ministrem financí Litevské republiky v jeho příkazu z roku 2003. Tento dokument definuje zásady a normy profesionálního jednání interních auditorů veřejnoprávního subjektu, které budou dodržovat při výkonu svých práv, plnění povinností a funkcí.
• Standardní metodologie / metodika interního auditu, schválená ministrem financí Litevské republiky v příkazu z roku 2003. Tento dokument si klade za cíl pomáhat ÚIA v přípravě metodiky interního auditu, s ohledem na charakteristiky činností, vykonávaných veřejnoprávním subjektem.
• Pokyny interního auditu, schválené Stálou meziresortní komisí pro koordinaci / harmonizaci rozvoje systému interního auditu ve veřejném sektoru v roce 2003. Tyto pokyny slouží jako další, již komplexní referenční nástroj, který poskytuje interním auditorům veřejnoprávních subjektů zásady, koncepty, pojmy a doporučení k jejich podpoře při provádění jejich činnosti a při přípravě konkrétních manuálů pro funkci interního auditu.

Podstata funkční nezávislosti interního auditora ve vztahu k vedoucímu veřejnoprávního subjektu, ke které Interní auditor vázán, může být takto vyjasněna.

3.2.1. Svoboda / volnost při podávání auditorských zpráv a doporučení vrcholovému managementu nebo nižším úrovním

Základní aspekty / hlediska a stav funkční nezávislosti interního auditu v Litvě jsou začleněny do platného zákona PIFC a do sekundární a terciární legislativy. Funkční nezávislost interního auditora se vztahuje ke stavu bez zasahování do určování rozsahu interního auditu, provádění auditu a sdělování výsledků. Také ÚIA nesmějí být zapojeny do výkonu jakékoliv manažerské funkce v rámci veřejnoprávního subjektu. Zprávy ÚIA jsou předkládány přímo vedoucímu veřejnoprávního subjektu, což znamená, že ÚIA a jejich činnost je organizována bez zbytečného vlivu a kontroly vrcholového vedení.

Navíc vedoucí ÚIA je – v případě neshody a konfliktů – oprávněn diskutovat vzniklou situaci s Ministerstvem financí (Centrální harmonizační jednotka –  CHJ). CHJ hodnotí, jak jsou výše zmíněné aspekty / hlediska a funkce v během přezkumů kvality a hodnocení ÚIA, konzultací a dalších zdrojů informací uplatňovány. CHJ rovněž sleduje jmenování a odvolání vedoucích ÚIA: zástupce CHJ se zúčastní jako člen komise pro výběr kandidátů na pozici vedoucího ÚIA. Vedoucí veřejnoprávního subjektu, kterým byl zamítnut návrh vedoucího ÚIA, informuje Ministerstvo financí o propuštění, s uvedením důvodů, a to ve všech případech s výjimkou těch, kdy vedoucí ÚIA odešel z vlastní iniciativy nebo na svoji žádost (zákon o PIFC).

ÚIA podává v průběhu roku výroční zprávy o své činnosti vedoucímu veřejného subjektu a Ministerstvu financí, které týkají různých aspektů výkonnosti, včetně podrobností o všech významných zjištění auditu, a včetně podmínek, stanovených ve zprávách z předchozích let.

3.2.2. Použití statutu / charty auditu, které bude dohodnuto mezi vedoucím (vedením) veřejnoprávního subjektu a funkcí interního auditu

Zákon o PIFC stanoví, že činnost ÚIA se řídí podle statutu / charty interního auditu, schváleného vedoucím veřejnoprávního subjektu. Tyto statuty /charty jsou vytvářeny v návaznosti na šablonu – standardní statut /chartu interního auditu, schválené vládou. Cíle, úkoly, funkce, práva a jiné organizační aspekty ÚIA jsou definovány ve výše uvedeném dokumentu. Interní auditor také musí podepsat jeho popis práce (který se obvykle odkazuje na Listinu – statut / chartu ÚIA) poté, co je zaměstnán jako úředník veřejné správy. Interní auditor nesmí být zapojeny do plnění kterékoliv manažerské funkce v organizaci (zákon o PIFC). Nezávislost vedoucího ÚIA je klíčovou otázkou pro poskytování efektivní služby pro veřejnou správu.

Někdy se stane, že interní auditoři jsou zapojeni v do operativních – každodenních úkolů veřejnoprávního subjektu. Např. interní auditor se účastní činnosti různých komisí jako člen (který neplní funkci pozorovatele), např. na vypracování auditní stopy v rámci tohoto subjektu, nebo na vytváření protikorupčních programů, apod.  CHJ sleduje takové situace a sdělí tyto informace /skutečnosti vedoucímu veřejnoprávního subjektu (písemně nebo během přezkumů kvality či hodnocení činnosti ÚIA) v zájmu zachování funkční nezávislosti interního auditora. Vedoucí ÚIA může také informovat CHJ o takových případech a / nebo takové případy prezentovat ve výroční zprávě o činnosti ÚIA.

Interní auditor je vázán pravidly profesní etiky a musí odmítnout provést interní audit prostřednictvím oznámení vedoucímu IAU a vedoucímu veřejnoprávního subjektu o takových případech, kdy výkon interního auditu ve veřejnoprávním subjektu může vést ke střetu veřejných a soukromých zájmů (zákon o PIFC).

3.2.3. Trénink

Po roce 2009 školicí středisko Ministerstva financí i nadále organizuje školení pro interní auditory a dalšími aktéry systému PIFC. Převážná část vzdělávacích programů byla vytvořena v letech 2000-01. Nicméně, jelikož systém vzdělávání zastaral, bylo ho třeba reformovat. Vzdělávací programy musely být revidovány a aktualizovány v souladu s nejmodernějšími standardy EU. Ministerstvo financí (CHJ) jako koordinátor vzdělávání interních auditorů, je spolupracoval s Výcvikovým střediskem na projektu „Posílení administrativních kapacit státních úředníků v oblasti finanční kontroly a interního auditu “ (v rámci programu Transiton Facility EU).

Od roku 2010 existuje nový program pro certifikační řízení pro interní auditory veřejného sektoru. Tento vzdělávací program se skládá ze šesti vzdělávacích modulů, z nichž každý trvá 40 až 60 výcvikových (akademických) hodin. Uvedený balík školení a tréninky jsou profesionálně organizovány se zaměřením na pochopení pojmů a pravidel, jimiž se řídí obecně interní audit, a dále interní audit veřejných institucí; interní audit podle odvětví a interní audit zaměřený na administrativní kapacity, strategické plánování, audity pomoci EU a psychologické aspekty. Moduly jsou dány univerzitními profesory a odborníky v oblasti interního / externího auditu.

Každý modul končí s tematicky zaměřenou zkouškou z příslušného modulu. Po úspěšném dokončení požadovaného vzdělávacího programu jsou udělovány interním auditorům veřejného sektoru certifikáty / osvědčení. Zákon o PIFC podporuje interní auditory, aby neustále aktualizovali své znalosti, dovednosti a další profesionální kvality a kapacity. V současné době je certifikace interních auditorů ve veřejném sektoru dobrovolná. Certifikát dokládá kvalitu interního auditora. Existují i ​​jiné typy školení ve veřejném sektoru, které jsou často poskytované místními a zahraničními odborníky a Ministerstvem financí, a to v určité oblasti interního auditu (např. auditů zaměřených na veřejné zakázky, audity informačních systémů apod.) v jednodenních nebo dvoudenních seminářích.  

Vedoucí ÚIA jsou organizačně odděleny, tzn. bez zbytečného vlivu a kontroly ze strany vrcholového vedení, a to především se zřetelem na předkládání zpráv přímo vedoucímu veřejnoprávního subjektu (zákon o PIFC). 

Podle stávajícího právního rámce, každá veřejnoprávní subjekt přebírá zodpovědnost za sestavování a provádění některých rozpočtových programů v mezích schválených prostředků, odhad výdajů a efektivní využívání schválených prostředků. Hlavní funkcí interního auditu je poskytnout doporučení vedoucímu veřejnoprávního subjektu za účelem zlepšení činnosti a fungování vnitřního řídícího a kontrolního systému veřejnoprávního subjektu. Při plnění této funkce musí interní auditor posoudit strategické a další akční plány, realizaci programů veřejnoprávního subjektu a hospodárné, efektivní a účelné využívání státního, případně obecního majetku. Interní auditor může v návaznosti na cíle interního auditu provádět audity finanční, výkonnosti, souladu, systémů (zvláště informačních systémů), případně kombinace těchto auditorských techniky. 

Zadání poradenství je vymezeno v zákoně o PIFC: interní audit poskytuje nezávislé, objektivní posouzení (vyhodnocení a konzultace), jejichž cílem je zlepšit výkonnost veřejné právnické osoby.

Poradenská činnost je v podstatě zaměřena na pracích interního auditu, již interním auditorem provedených, které jsou založeny na zjištěních a poskytnutých doporučeních.

Zákon o PIFC uvádí, že vedoucí veřejnoprávního subjektu zajistí, aby vedoucí auditovaného subjektu provedl rozhodnutí o přijetí doporučení ÚIA, poskytnutých ve zprávě z auditu. V případě neshody s poskytnutým doporučením musí vedoucí auditovaného subjektu (instituce) podat vedoucímu veřejnoprávního subjektu a ÚIA písemné vysvětlení s odůvodněním (důvody) jeho nesouhlasu. Vedoucí veřejnoprávního subjektu přijme konečné rozhodnutí o realizaci doporučení. Současně zajistí, aby doporučení, předložené ÚIA, byly realizovány v určitém časovém horizontu.

Standardní metodika auditu, schválená ministrem financí, stanoví, že v případech, kdy míra nebezpečí výskytu chyb a nedostatků, zjištěných při interním auditu, které mohou mít nepříznivý dopad na činnosti auditovaného subjektu, ÚIA oznámí tuto skutečnost vedoucímu veřejnoprávního subjektu, a to především v případech, kdy vedoucí auditovaného subjektu nebere v úvahu / na zřetel doporučení, předložená interním auditorem a neodstraňuje zjištěné nedostatky. Vedoucí ÚIA je také oprávněn obrátit se na CHJ ohledně jeho obav, že nedostatky nejsou dostatečně řešeny / odstraňovány. Pokud jsou v průběhu interního auditu odhaleny náznaky podvodu a / nebo nesprávností, musí vedoucí ÚIA předat bez zbytečného odkladu všechny takové případy orgánům činným v trestním řízení v souladu s postupem, stanoveným zákony a dalšími regulačními předpisy.

3.2.4. Vztahy interního auditu s externím auditem

Spolupráce mezi Národní auditorským úřadem (NAÚ) a interních auditorů je založena na stávajících právních předpisech:

• interní auditoři musí předložit NAÚ roční plány interního auditu a výroční zprávy o činnosti ÚIA (zákon o PIFC);
• činnosti ÚIA musí být koordinovány a výměna informací s jinými auditory, provádějící auditorskou činnost ve veřejnoprávních subjektech, aby se zabránilo duplicitě příslušných funkcí nebo prací, (zákon o PIFC);
• NAÚ spolupracuje s dalšími auditorskými institucemi (společnostmi), podniky a ÚIA (zákon o NAÚ);
• externí auditor může využít výsledky práce interního auditora za účelem snížení rozsahu jeho auditorských postupů (Požadavky na vnitrostátní audit).

Vzhledem ke společnému zájmu na řádně fungujícím systému PIFC a na zlepšování řízení veřejného sektoru, NAÚ a interní auditoři se vzájemně musí podporovat následujícím způsobem:

• sdílení odborných zkušeností auditu; 
• zvyšování rozsahu pro používání práce toho druhého ze strany jak interních, tak i ze strany externích auditorů;
• zlepšování metodiky auditu; 
• rozvíjení zabezpečování kvality auditu.

Je třeba zmínit i úzkou spolupráci mezi NAÚ a CHJ, která se koná v rámci rozvoje formátu školení interního auditu. CHJ koordinuje proces školení pro interní auditory a dalšími aktéry v systému PIFC. Zástupci NAÚ jsou často zváni jako lektoři na přednášky za účelem podělit se o své praktické zkušenosti s konkrétními otázkami odborné přípravy (tj. audity informačních systémů, audity veřejných zakázek, apod.).

Zástupci NAÚ, CHJ a služby interního auditu ve veřejném sektoru jsou často přizváni k účasti na společných setkáních, organizovaných výborem pro audit parlamentu s cílem zdůraznit potřebu řešení naléhavých otázek a předat své názory k jejich řešení z pohledu interních a externích auditorů.

3.2.5. Rady pro audit nebo výbory pro audit

V roce 2001, na počátku procesu rozvoje interního auditu v Litvě, byla zřízena na základě vlády Meziresortní komise pro koordinaci rozvoje systému interního auditu ve veřejném sektoru (MKHIA). Hlavním úkolem MKHIA bylo sledovat a koordinovat vývoj systému interního auditu ve veřejném sektoru. MKHIA plní též další funkce, například hodnotit, komentovat, vydávat stanoviska a vydávat doporučení státním institucím ke zřízení ÚIA, k rozvíjení metodiky a interních auditorských postupů pro zpracovávání a předkládání doporučení interního auditu a výročních zpráv Ministerstvu financí, zřizování a zavádění ÚIA ve veřejnoprávních subjektech. Po uplynutí období osmi let fungování MKHIA v roce 2009 v návaznosti na změny vládního návrhu zákona ukončila svou činnost. Alternativy / Náhrady budou v případě potřeby do budoucna zvažovány. 

Parlamentní výbor pro audit se obecně zabývá problematikou, která se týká Národního auditorského úřadu. Avšak rovněž také projednává a zaujímá stanovisko k výroční zprávě o fungování systému interního auditu ve veřejném sektoru, připravené CHJ. Tento výbor pro audit projednává návrhy zákonů, připravuje k tomu závěry a zkoumá problematiku účetnictví, účetní závěrky a další zprávy z externích a interních auditů.

3.3. Koordinace veřejné vnitřní kontroly

K zabezpečení podpory prostřednictvím harmonizace systému PIFC v Litevské republice byla zavedena funkce CHJ do útvaru Metodiky finanční kontroly (dnes se nazývá Útvar interního auditu a metodiky finanční kontroly) ministerstva financí.  Tento útvar by zřízen dne 1. října 2001, je odpovědný kancléři a příslušným náměstkům ministra, pokud jde o ministerstvo financí, a má následující strukturu:

• Interní audit a Metodika finanční kontroly a divize Monitorování (kombinace dvou samostatných divizí z roku 2009 – Divize Metodiky finanční kontroly a divize Metodiky interního auditu a monitorování), dále jen „rozdělení“;
• Divize analýz /rozborů interního auditu.

A plní následujícíhlavní funkce:

• vývoj právních předpisů a metodických pokynů pro finanční kontrolu a interní audit;
• přezkumy zajištění kvality činnosti ÚIA (ověřování na místě);
• Analýzy fungování systémů interního auditu a finanční kontroly, analýzy výročních zpráv;
• Každoroční podávání zpráv vládě a parlamentu o fungování systému interního auditu ve veřejném sektoru; 
• koordinace odborné přípravy v oblasti interního auditu a finanční kontroly; 
• zvláštní úkoly, týkající se koordinace auditu pro fondy EU (programové období 2004-06).

Divize provádí přezkumy zajištění kvality prostřednictvím ověřování aktivit útvarů interního auditu na místě podle stanovených požadavků, jak je stanoveno v zákoně o PIFC a v jiných právních předpisech, upravujících interní audit. Přitom analyzuje funkce ÚIA ve veřejném sektoru. Přezkumy zajištění kvality se provádějí v souladu s ročními plány přezkumu ÚIA, zpracovanými vedoucím divize, nebo podle potřeby.

Divize se zabývá činností ÚIA v rámci přezkoumání zabezpečování kvality, stejně jako organizací aktivit ÚIA, vývojem a uskutečňováním plánů ÚIA, postupy a dokumentací interního auditu, jeho návazných činností, řízením lidských zdrojů a dalšími otázkami, které se týkají fungování a kvality činností ÚIA. Divize po skončení přezkoumání výkonnosti činnosti ÚIA vydává zprávu. Tato je určena vedoucímu veřejnoprávního subjektu, který je oprávněn zaujmout stanovisko ke zjištěním a doporučením a / nebo přijímat vhodná rozhodnutí, která se týkají dalšího rozvoje ÚIA. Současně je zpráva o přezkoumání zabezpečení kvality činnosti ÚIA rovněž k dispozici vedoucímu přezkoumávaného ÚIA, který je zodpovědný za provedení poskytnutých doporučení.

Každoročně do 1. července  CHJ na ministerstvu financí připravuje výroční zprávy o fungování systému interního auditu ve veřejném sektoru a předkládá je vládě a parlamentnímu výboru pro audit (zákon o PIFC). Tato výroční zpráva je zpracována na základě informací získaných od ÚIA (každoročně do 1. Března vedoucí ÚIA připraví výroční zprávu o činnosti ÚIA, včetně informací o fungování vnitřního řídícího a kontrolního systému veřejnoprávního subjektu a předloží ji ministerstvu financí).

Výroční zpráva o fungování systému interního auditu také pokrývá hlavní problémy související s činností CHJ a informace shromážděné během přezkumu zabezpečení kvality činností ÚIA-ů. Výroční zpráva informuje ministerstva a další orgány o plánech a doporučeních CHJ, a to pokud jde o jakákoliv nová opatření k dalšímu zlepšení. V konečném důsledku je výroční zpráva o fungování systému interního auditu analyzována vládou a v parlamentním výboru pro audit, kde mohou být přijata příslušná rozhodnutí o dalším rozvoji systému interního auditu ve veřejném sektoru.

Také vedoucí veřejnoprávního subjektu každoročně podává na ministerstvo financí zprávu o stavu finanční kontroly ve veřejnoprávním subjektu, a to včetně podřízených institucí. Ministerstvo financí vydalo šablony / standardní formuláře pro shromážděných informací. Výroční zprávy jsou stručné a zaměřují se na nedostatky systému tak, aby vedoucí veřejnoprávních subjektů mohli sami posoudit stav přiměřenosti a účinnosti hlavních kontrolních mechanismů a využít je ve svůj prospěch. Výroční zprávy jsou používány pro srovnávání pokroku dosahovaného v průběhu let.

4. Finanční inspekce

Neexistuje žádná služba finanční inspekce. Ale existuje Služba pro šetření[23] finanční kriminality (SŠFK), jde o institucei k vymáhání práva[24], která je odpovědná ministerstvu vnitra. Jejím cílem je odhalovat a vyšetřovat trestné činy, jiné právní přestupky proti finančnímu systému a souvisejícím trestným činům.

Při plnění svých úkolů v souladu s příslušnými právními předpisy Služba pro šetření finanční kriminality (SŠFK) popisuje a zkoumá aktivity / činnosti, týkající se klamavého a nedbalého vedení účetnictví ze strany daňových poplatníků, předkládání vědomě nepravdivých údajů o daních, státních dávkách a jiných platbách odpovědnými institucemi a agenturami, a únikům na vrub daňové povinnosti, státních dávek, státního sociálního pojištění a dalších plateb, a také popisuje a zkoumá činnosti, které  souvisejí s legalizaci peněz nebo majetku, pocházejícího z trestné činnosti a dalších porušení práva týkajících se finančního systému.

Služba pro šetření finanční kriminality (SŠFK) vykonává operativní / provozní činností, vyšetřování a předběžného šetření hospodářských a finančních aktivit, a také kontroluje a spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení a dalšími orgány a agenturami Litevské republiky, dalších zemí a mezinárodních organizací o otázkách spadajících do její působnosti a plní další funkce stanovené zákonem.

Služba pro šetření finanční kriminality (SŠFK) je hlavní institucí odpovědnou za koordinaci aktivit proti praní špinavých peněz a má status / postavení finančního zpravodajského útvaru Litvy. Působí také jako partner Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a plní roli služby – kontaktního bodu sítě boje proti podvodům (AFCOS) v Litvě. 

5. Probíhající a / ​​nebo budoucí reformy

Reformy, které probíhají nebo jsou plánované, pokud jde o následující otázky:

• změny a rozvoj stávajících právních aktů pro zpracování otázek, jako je hodnocení vnitřní kontroly, kvality interního auditu a funkce interního auditu v obcích;
• pokračování přípravy a procesu certifikace pro interní auditory ve veřejném sektoru; certifikační proces pro interní auditory bude dále rozpracováván; zavedené skupiny pro dohled, přezkoumání a spolupráci s odborníky (také z jiných pracovních skupin) budou rozšiřovat své aktivity;
• přezkum zabezpečení kvality činnosti ÚIA ve veřejném sektoru;  s odkazem na rozvíjené metodiky a roční plány se zvýší počet kontrol na místě, jejichž předmětem je zabezpečení a zvyšování kvality ÚIA;
• nová dohoda o spolupráci mezi Národním auditorským úřadem, ministerstvem financí, Svazem kontrolorů obcí, sdružením interních auditorů a litevské Komory auditorů byla podepsána dne 30. prosince 2010; podle této dohody se výbor a nově zřízené pracovní skupiny se zaměří na změnu a / nebo rozvoj stávajících nebo nových metodik, otázky zabezpečení kvality auditu, sdílení zkušeností, atd.