Analýza Good Governance se podrobněji zabývá negativním trendem systematického a závažného porušování postupů při realizaci veřejných zakázek ze strany orgánů ústřední státní správy České republiky.

Kompletní analýzu si můžete přečíst zde

Podle výsledků studie Evropské komise The EU single market scoreboard z července 2016 patří Česká republika dlouhodobě mezi státy, které jsou vysoko nad průměrem v oblasti veřejných zakázek, u kterých neproběhla veřejná soutěž. V roce 2013 byl Evropský průměr zakázek bez veřejné soutěže 7,4 %, přičemž v ČR byla dle studie EK hodnota podílu nesoutěžených zakázek 22 %. V letech 2014 – 2015 byl průměr EU 6,6 %, v Česku byly hodnoty 18 % resp. 19 %.

Průměrná hodnota podílu jednacích řízení bez uveřejnění zadaných českou vládou je za poslední tři roky 17,3 %. V roce 2016 se projevuje negativní rostoucí trend, kdy ke konci září byla hodnota podílu JŘBU na úrovni 19,4 % celkových výdajů realizovaných ústředními orgány státní správy prostřednictvím veřejného zadávání.

Podle připravované analýzy spolku EconLab z.s. přezkoumává ÚOHS pouze 0,8 % JŘBU, což je čtyřikrát méně, než u nejpoužívanějšího Otevřeného řízení. Možnosti pro napadení zakázky v JŘBU jsou totiž výrazně omezenější, než u ostatních druhů řízení. 

Zákonnost přidělovaných JŘBU je v důsledku pod výrazně menším dohledem než jakékoliv jiné postupy podle zákona. Zadavatelé tak jsou nastavením systému reálně motivováni k obcházení soutěže formou JŘBU, neboť tak snižují rizika právního napadení, dalších průtahů a samozřejmě i související kritiky veřejnosti

Shrnutí celkových závěrů analýzy

Na základě vyhodnocení analytických dat i posouzení nové právní úpravy je zřejmé, že orgány ústřední státní správy v České republice dlouhodobě zadávají zakázky bez veřejné soutěže v objemu, který násobně převyšuje průměr členských států EU.

Na základě běžné praxe je při realizaci významných projektů realizovaných politickou reprezentací uplatňovaný přístup, kdy je zřejmý postup porušování evropské směrnice o veřejných zakázkách již na začátku realizace samotného projektu. Pro doložení je v samostatné části analýzy uvedeno několik konkrétních příkladů realizace projektů prostřednictvím porušování principů veřejné soutěže, evropských směrnic o veřejných zakázkách nebo zákona o veřejných zakázkách. Smutnou skutečností je, že některé z těchto orgánů jsou součástí implementační struktury pro administraci EU fondů v České republice. Ministerstvo pro místní rozvoj je přitom současně odpovědné za transpozici evropských pravidel pro veřejné zadávání do českého právního řádu, jinými slovy mělo by být strážcem správného uplatňování pravidel pro zadávání veřejných zakázek v České republice.

Je tristní, že nejvyšší výkonný orgán státní správy, vláda, dala dle slov ministra dopravy podnět, aby v případě zakázky na Mýto byl porušený zákon o veřejných zakázkách: „já jdu v kolejích toho, k čemu mě zavázala vláda; vláda přijala usnesení, že máme neprodleně udělat všechny kroky k tomu, aby byla smlouva dokončena a uzavřena a já jsem ty kroky prostě udělal“.

Vymahatelnost práva v oblasti veřejných zakázek je tak na straně státu a jeho úřadů velice nízká. Jedním z  důvodů je minimální přezkum a neefektivní systém pokut, které jsou ve svém finálním důsledku pouze fiktivním přeléváním finančních prostředků na úrovni kapitol státního rozpočtu. Osobní odpovědnost a vymáhání úhrady po konkrétních fyzických osobách není v praxi v drtivé většině aplikována.