Z čeho si můžeme vzít v Belgii příklad:

• předsednictvo agentury pro etiku a etické kodexy v rámci civilní služby odpovědné za rozvoj politiky federální preventivní bezúhonnosti
• zřízení výboru pro jednotný audit při federální vládě
• uspořádání obecných účtů vedle rozpočtových účtů
• manažerské zprávy o stavu vnitřního kontrolního systému veřejných institucí
• flexibilní uspořádání služby interního auditu, možnost centralizovaného nebo decentralizovaného zabezpečení a cosourcingu
• zavedení výborů pro audit
• nezávislá inspekce zaměřená na ex-ante podmínky veřejných výdajů 

 

1. Stručná historie systému vnitřní kontroly (PIC) 

Když přišla po volbách roku 1999 nová vláda k moci, jeden z jejích hlavních priorit byla modernizace federální vlády. Tato modernizace byla brzy zahájena a je nazývána jako „Koperníkova reforma“.  Její základní filozofií bylo, že občané nebudou složit správě (administrativě), spíše naopak by měla správa (administrativa) sloužit občanům. Ve skutečnosti je reforma zahájena teprve zavedením a uplatňováním principů corporate governance ve veřejném sektoru s cílem zlepšit výkon veřejného sektoru.

 Reforma měla čtyři hlavní pilíře: 

• nová organizační struktura, 
• politika nových lidských zdrojů (LZ), 
• nové pracovní metody a 
• nový systém řízení. 

Pokud jde o organizační strukturu, stará ministerstva byla nahrazena horizontální a vertikální federální státní službou. Kromě toho byly zřízeny některé programové služby veřejného sektoru. Nová personální politika se snaží vytvářet atraktivní pracovní podmínky, například realizací opatření k zajištění toho, aby platy byly sladěny s úrovní trhu, a aby byly zpracovány plány osobního rozvoje. Organizační procesy byly přepracovány do projektů reengineeringu obchodních procesů (ROP) se zaměřením na zjednodušení a zlepšení služeb. 

Konečným záměrem bylo, že větší odpovědnost vytvoří klíčový prvek nové kultury řízení. Důraz byl kladen na přechod od kontroly předběžné (ex ante) na kontrolu následnou (ex post). Součástí toho se také očekávalo, že manažeři zlepší své vlastní systémy vnitřní kontroly. 

S cílem zavést řádnou správu / řádné řízení, byl vytvořen v roce 2002 právní rámec jak pro zavedení vnitřního kontrolního systému, tak i pro rozšíření činností interního auditu. Současně bylo připraveno zřízení výborů pro audit ve všech federálních a v programových službách veřejného sektoru. Nicméně, použití těchto nových předpisů se nepodařilo v praxi rozběhnout, a to z důvodu nedostatečné angažovanosti jak na politické úrovni, tak i v rámci civilní služby. 

Nový pokus se uskutečnil v roce 2007.  K nahrazení stávajícího právního rámce byly vypracovány tři královské dekrety. Vedle zavedení vnitřního řídícího a kontrolního systému a organizování činností / aktivit interního auditu zajistila samostatná vyhláška také zřízení výboru pro jednotný audit federální vlády. 

Změny právních předpisů dosud nevedly ke zvýšení dynamiky v praxi, jak si všiml také Účetní dvůr (Dvůr auditorů).  Mezníkem / obratem bylo jmenování vládního zmocněnce pro provádění interních auditů v působnosti federální vlády, v polovině roku 2009.  Jeho zadání se skládá z následujících úkolů:  

• realizovat návrh procesu zavádění interních auditů, 
• připravit a zahájit tento proces pod dohledem výboru pro audit, který měl být zřízen, 
• vypracovat časový harmonogram pro tento proces, a konečně i 
• zajistit dohled nad přechodem od kontroly předběžné (ex ante) na kontrolu následnou (ex post) po konzultaci s inspektorátem financí. 

Vládní zmocněnec odstoupil po předčasných volbách v červenci 2010. Jeho pravomoci dočasně převzal odstupující ministr pro rozpočet na období do zrušení vládní komise na konci roku 2010. 

Díky iniciativě vládního zmocněnce byl výbor pro jednotný audit při federální vládě (VJAFV) zřízen v dubnu 2010.  

Existence nezávislého orgánu tohoto charakteru přispěla ke zvýšení povědomí managementu o organizaci kontroly. 

Jedním z důsledků vytvoření výboru bylo, že každý manažer měl předložit zprávu do šesti měsíců od jmenování členů tohoto výboru. 

Tato zpráva měla obsahovat detaily o stávající struktuře a o hodnotících mechanismech vnitřní kontroly manažera / vedoucího organizace, a také poskytnout plán interního činnosti auditu organizace.  

Dalším důsledkem bylo, že od nynějška by všichni manažeři měl poskytnout Výboru pro audit při federální vládě výroční zprávu o výkonnosti svého systému vnitřní kontroly a o zlepšeních, která se chystají udělat.

 

2. Vnitřní kontrolní prostředí veřejného sektoru 

2.1 Kodexy chování a etiky  

Federální služba ve veřejném sektoru pro Rozpočet a kontrolu řízení zahrnuje předsednictvo agentury pro etiku a etické kodexy v rámci civilní služby. Tato agentura je odpovědná za rozvoj politiky federální preventivní bezúhonnosti. V rámci toho vypracovává doporučení, týkající se politik příslušného ministra / vlády, a stejně tak agentura poskytuje podporu službám ostatních vládních institucí. 

2.2 Řízení lidských zdrojů  

Federální vláda disponuje databázi, tzv. „federální mapou„, která poskytuje federálním zaměstnancům, útvarům personálním / lidských zdrojů a občanům přehled všech pracovních míst a tříd pracovních míst ve veřejných službách v rámci federální státní správy. To zajišťuje, že všichni zaměstnanci mají přehled o své vlastní práci / zaměstnání, a rovněž to objasňuje konkrétní pracovní příležitosti. Popisy pracovních míst poskytují obraz o různých odpovědnostech a očekáváních, týkajících se výkonu a dovedností.

 2.3 Daňové podvody  

V rámci úsilí o boj proti daňovým podvodům má vláda již několik let státního tajemníka pro koordinaci boje proti podvodům. Tento státní tajemník má dvě povinnosti: 

• za prvé – aby se zlepšila spolupráce mezi všemi příslušnými službami (správní / administrativní organizace, monitorovací orgány, policie a soudnictví), v úsilí bojovat s daňovými a sociálními podvody v oblasti prevence, odhalování, kontroly, trestního stíhání a trestu), 
• za druhé – k zajištění jednotného uplatňování daňových a sociálních právních předpisů. 

2.4 Účetnictví veřejného sektoru / veřejné účetnictví  

Zákon o veřejném / vládním účetnictví ze dne 22. května 2003 přináší reformu tím, že zavádí a uspořádává obecné účty vedle rozpočtových účtů. Obecné účty jsou založeny na principech podvojného účetnictví.  

Zákon také zajišťuje přechod rozpočtových účtů na bázi peněžních toků na rozpočtové účty pro jednotlivé transakce. To znamená, že výnosy a náklady jsou zaúčtovány, když je právo založené / stanovené spíše, než když jsou peněžní prostředky skutečně zaplaceny nebo obdrženy. Dříve tomu tak nebylo, dokud se v roce 2009 se zavedením zákona nezačalo.   

Ustanovení zákona nyní postupně přicházejí v platnost jako součást realizace projektu Fedcom (viz níže). Záměrem je, aby všechny federální služby veřejné správy, přičemž na federální vládní instituce by se měl vztahovat zákon v celém rozsahu od rozpočtového roku 2012. 

2.5 Nový informační systém pro správu účtů (projekt Fedcom)  

Projekt Fedcom je federální projekt, který si klade za cíl modernizovat vládní účetnictví. V období dokončování projektu má federální stát tři druhy účtů. Prvním druhem jsou rozpočtové účty, které umožňují sledování plnění státního rozpočtu.  

Druhým druhem jsou obecné účty, do jisté míry srovnatelné s těmi v soukromém sektoru, aby bylo možné sledovat změny v portfoliu (rozvaha) a federální výsledky (příjmů a výdajů). Konečnětřetím druhem jsou analytické účty, které umožňují analýzu výdajů na nákladová střediska.  

Jednotlivé transakce budou zaneseny do účetnictví v souladu s pravidly ESA 95. Realizace Fedcomve federálních a programových službách veřejného sektoru probíhá v etapách v průběhu období 2009-11 (tzv. nové verze). 

Jednou z výhod projektu Fedcom je, že nabízí možnost vybudovat vnitřní kontrolní mechanismy a oddělit povinností / neslučitelné funkce. Jedním z důsledků je, že Účetní dvůr nebude předběžné kontroly (ex ante) již vykonávat (zrušení předchozího schválení ze strany Účetního dvora), a bude nadále vykonávat pouze ex post audity (analýzy legality, řádnosti, účinnosti a spolehlivost vnitřních kontrolních systémů institucí).

 

3. Koncepce vnitřní kontroly ve veřejném sektoru 

3.1 Manažerská odpovědnost / zodpovědnost  

Došlo k určitému zvýšení povědomí managementu ve federálních vládních institucích o vnitřní kontrole a interním auditu od instalace výboru pro jednotný audit při federální vládě (VJAFV) v dubnu 2010.  I tak je zde ještě mnoho podezírání u managementu[1] o tyto principy správy ve veřejném sektoru, přičemž hodně práce bude třeba ještě udělat, aby se probudil zájem jak mezi managementem / vedoucími pracovníky a provozními zaměstnanci. 

Například, zřízení VJAFV znamenalo, že článek 20 královské vyhlášky / dekretu ze dne 17. Srpna 2007 o zřízení VJAFV vstoupil v platnost.  Tento článek uvádí, že každý manažer musí předložit zprávu VJAFV do šesti měsíců od prvního jmenování členů VJAFV, a že tato zpráva by se měla zabývat vyhodnocením stávajících struktur a mechanismů vnitřní kontroly v působnosti vedoucího organizace a plán činnosti interního auditu této organizace. 

Kromě toho je zde také královská vyhláška / dekret ze dne 17. Srpna 2007, která se zabývá vnitřním kontrolním systémem v rámci určitých služeb federální exekutivy, jehož aktivity se snaží zvýšit pocit odpovědnosti za řízení a stanovit podmínky pro zlepšení řízení rizik. 

Rozsah působnosti obou výše uvedených královských vyhlášek / dekretů je však omezen na 22 institucí, proto nepokrývají celou federální exekutivu. Předpisy platí pouze pro všechny federální a programové veřejné služby a služby, které jsou prováděny v závislosti a podle federálních a programových veřejných služeb (16 subjektů), Ministerstvo obrany a pět institucí pro veřejné služby „kategorie A“. 

Královská vyhláška / dekret ze dne 17. srpna 2007 o vnitřních kontrolních systémech výslovně uvádí, že referenční rámec je COSO / INTOSAI. Rovněž stanoví, že každý zaměstnanec by měl přispět k řádnému provedení vnitřního kontrolního systému, a to způsobem vhodným pro jejich práci. 

Pokud jde o stanovení přijatelné úrovně rizika, je nutné rozlišovat mezi riziky spojené s cíli (zásadami) na úrovni politiky a riziky na politické úrovni v rámci civilní služby. Přijatelná úroveň rizika pro rizika spojená s cíli na politické úrovni politiky je stanovena ministrem po konzultaci s manažerem. Manažer určuje přijatelnou míru rizika pro rizika na politické úrovni v rámci civilní služby, a informuje svého ministra. 

Všichni manažeři by měli podat zprávu VJAFV do 15. února každého roku. Zpráva se zabývá výkonem (přiměřeností a účinností) vnitřních kontrolních systémů. Do zprávy by manažeři měli také zahrnout zlepšení, které chtějí prosadit v nadcházejícím roce. Uvedená královská vyhláška / dekret stanoví následující témata, která by měla být minimálně pokryta:  

• úkoly, cíle a prostředky služeb veřejného sektoru; 
• uznání / potvrzení vedoucího[2] o své odpovědnosti za řádný výkon vnitřního kontrolního systému; 
• aplikace obecných cílů pro vnitřní kontrolu ve výkonu služby; 
• popis a hodnocení vnitřního kontrolního systému v souladu s COSO / INTOSAI; 
• připomínky osoby odpovědné za činnosti interního auditu a vnějších kontrolních orgánů a reakce na tyto připomínky, 
• a konečně popis těchto struktur a postupů pro sledování^[3]a vyhodnocování vnitřního kontrolního systému, jakož i že manažer používá k získání poznatků o kvalitě své vnitřní kontrolní systémy; 
• úkoly, cíle a prostředky služeb veřejného sektoru; 
• uznání / potvrzení vedoucího⁴ o své odpovědnosti za řádný výkon vnitřního kontrolního systému; 
• aplikace obecných cílů pro vnitřní kontrolu ve výkonu služby; 
• popis a hodnocení vnitřního kontrolního systému v souladu s COSO / INTOSAI; 
• připomínky osoby odpovědné za činnosti interního auditu a vnějších kontrolních orgánů a reakce na tyto připomínky, a konečně 
• popis těchto struktur a postupů pro sledování⁵ a vyhodnocování vnitřního kontrolního systému, jakož i že manažer používá k získání poznatků o kvalitě své vnitřní kontrolní systémy.

 3.2 Interní audit

 Existence činnosti[4] (aktivit) interního auditu je právně zakotvena v královské vyhlášce / dekretu ze dne 17. srpna 2007 o činnosti⁶  interního auditu v některých službách federální exekutivy. Jejich rozsah je i v tomto případě omezen na 22 institucí, jak je uvedeno výše. 

Tyto předpisy umožňují činnosti⁶ interního auditu, které budou prováděny třemi různými způsoby. K dispozici je možnost trvalé / stálé specializované auditní služby v rámci instituce, nebo trvalé společné auditní služby pro řadu institucí či externí služby. Poslední možnost zahrnuje činnosti⁶ interního auditu, prováděné prostřednictvím soukromé společnosti / firmy nebo stávajícím útvarem interního auditu, který může nebo nemusí být sdílen v rámci jiných institucí.  

Ministr musí provést konečný výběr způsob, kterým budou prováděny činnosti⁶ interního auditu do tří měsíců od obdržení pokynů od  VJAFV. Nicméně, z informací poskytnutých vládní komisí vyplývá, že v polovině roku 2010 muselo 10 z 22 institucí buď zřídit „útvar interního auditu“, anebo tyto instituce určily gestora / odpovědný subjekt pro činnosti⁶interního auditu bez jakéhokoliv oznámení / příkazu k přijetí opatření k zajištění nezbytné kvalifikace pro auditory. 

Královská vyhláška / dekret stanoví základní poslání pro činnosti⁶ interního auditu. Například, že interní auditorské činnosti (aktivity) jsou prováděny pomocí nezávislého, objektivního, systematického a metodického přístupu. Hodnocení vnitřního kontrolního systému by mělo tvořit základ pro dialog mezi útvarem interního auditu a manažerem, který by měl vyústit v doporučení pro zlepšení vnitřního kontrolního systému. Odpovědné osoby jsou podle zákona povinny vzít tuto skutečnost v úvahu / zohlednit tuto skutečnost. 

Interní auditorské činnosti⁶ podléhají i standardům IIA. Měly by být vyhodnoceny nejméně jednou za pět let příslušným, nezávislým hodnotitelem nebo týmem, složeným z jednotlivců, kteří nepracují pro dané instituce. 

V předpisech je uvedeno, že činnosti⁶ interního auditu by měly pokrývat všechny cíle vnitřního kontrolního systému. Útvar interního auditu musí vypracovat pracovní program na základě analýzy rizik, a tento program by měl být schválen VJAFV. Teprve následně je manažer informován o programu. 

Auditoři mohou oficiálně přijmout jakékoli úkoly, které spadají do odpovědnosti manažera – správce vnitřního kontrolního systému. 

Přidělení interních auditorů, jejich práva a povinnosti a jejich postavení v rámci služby bude uvedeno v chartě /statutu, který má být vypracovány na základě konzultací s vedoucím instituce, a který musí být schválen VJAFV. 

Charta / statut by měl stanovit též pravidla pro podávání zpráv a dále i pravidla pro řešení sporů a pro zajištění důvěrnosti.  Musí rovněž obsahovat závazek manažera / vedení instituce, že bude respektovat nezávislost interních auditorů a nebude přijímat odvetná opatření vůči jednotlivcům, kteří spolupracují s činností (aktivitami) interního auditu, prováděných v rámci služby. Popis práce a kompetenční profil jednotlivců, kteří provádějí činnosti⁶ interního auditu, by měl být předložen VJAFV, který by měl poskytnout poradenství před tím, než vedoucí interního auditu předloží tento návrh ministrovi.  Názor VJAFV je závazný.  

Jednotlivec, který vykonává činnosti (aktivity) interního auditu může být zařazen v pozici v rámci stejné služby pouhých 12 let. On / ona je předmětem hodnocení ze strany člena VJAFV, ředitele – vedoucího manažera instituce a příslušného ministra. Na rozdíl toho auditoři mohou vykonávat svou práci po dobu šesti let a mohou být jmenováni opakovaně. 

3.2.1 Vztahy mezi interním auditem a externím auditem  

V současné době neexistují žádné oficiální protokoly nebo dohody mezi službami interního auditu a Účetního dvora. 

V předpisech je zmiňována zásada jednotného auditu. Konkrétně, královská vyhláška / dekret, který se zabývá činnosti⁶ interního auditu, stanoví, že pro procesy obsahující postupy, jež jsou předmětem externího auditu, může útvar interního auditu – po následném příznivém doporučení od VJAFV – vypracovat protokoly formalizovaná opatření / pravidla pro koordinaci úkolů a výměnu informací. 

Je pravděpodobné, že jednání s Účetním dvorem, týkající se zásady jednotného auditu, budou rychlejší nyní, když byl VJAFV  zřízen. Konečně jde o oblast, ve které se může brát ponaučení z regionálních zkušeností. To je proto, že interní audit vlámské vlády vypracoval memorandum dohod, přičemž Účetní dvůr přitom vycházel ze zásady jednotného auditu s cílem vyhnout se překrývání a zdvojování auditů a šetření[5]. Tehdejší předseda vlámského výboru pro audit, kdy byl uzavřen tento příspěvek, je nyní předsedou VJAFV . Může proto využít své zkušenosti a sítě za účelem přípravy a uzavření dohod mezi službami interního auditu a Účetním dvorem o jednotném auditu na federální úrovni. 

3.2.2 Auditní rady nebo výbory pro audit  

Královská vyhláška / dekret ze dne 17. srpna 2007 o zřízení VJAFV zajišťuje vytvoření výboru jednotného auditu výboru pro výše uvedené 22 instituce. Členové byli jmenováni královským dekretem ze dne 21. února 2010, projednány v Radě ministrů. VJAFV  byl oficiálně instalován dne 2. dubna 2010. 

VJAFV  se skládá ze sedmi nezávislých členů – čtyři holandsky mluvící a tři francouzsky mluvící. Společně by měli mít dostatečné odborné znalosti pro oblast činností ve veřejném sektoru, rozpočtového cyklu, informačních a komunikačních technologií, řízení veřejného sektoru, veřejného práva, vnitřní kontroly, strategického řízení a řízení rizik. Členové jsou jmenováni na dobu šesti let. Mohou být znovu jmenováni na jedno další funkční období. Členové jmenují ze svého středu předsedu. 

Pravidla a podmínky pro zajištění nezávislosti a volná pracovní místa byly zveřejněny v listopadu 2009 prostřednictvím tisku, internetu a v belgickém úředním věstníku. Kandidáti nesměli pracovat jako úředníci v jakékoliv instituci, podléhající výboru pro audit. Protože takoví úředníci jsou interními členy organizace, kteří mohou být předmětem auditu, a proto podle definice nejsou nezávislými. 

Zřízení VJAFV, které bylo hlavní prioritou vládního zmocněnce, byl položen základ k rozšíření činnosti⁶ interního auditu. To současně mělo vést k zajištění nezávislosti činnosti⁶ interního auditu a k zajištění jejich účinnosti a kvality: audit není možný v případě, pokud není možné / nelze podávat zprávy k nezávislému orgánu / subjektu VJAFV se zodpovídá vládě a jejím jednotlivých členů. Ke splnění tohoto účelu každoročně vypracovává dvě zprávy do 31. července. Jedna z těchto zpráv je projednotlivé ministry a vztahuje se ke službě, za kterou je ministr zodpovědný. Druhá zpráva je pro Radu ministrů /vládu. 

Cílem zpráv je poskytnout ministrům a vládě přehled o stavu vnitřních kontrolních systémů v rámci dotčených institucí. VJAFV může vyžadovat veškeré informace, které jsou potřebné k přípravě těchto zpráv od manažerů nebo od jednotlivců, kteří jsou pověřeny činnostmi interního auditu. 

Ostatně role VJAFV je podpořena i tím, že jeho obecné povinnosti jsou výslovně uvedeny v právních předpisech.  Například VJAFV musí informovat vládu o spolehlivosti vnitřních kontrolních systémů v rámci institucí, a to za účelem dosažení cílů vlády. Je třeba také upozornit vládu, pokud si myslí, že orgány poskytují nesprávné či nespolehlivé informace, které by mohly vést ke zmýlení vlády při přijímání rozhodnutí na základě chybných údajů. 

Kromě toho VJAFV  v současné době pracuje se na detailech, např. na chartě / statutu auditu a na jednacím řádu. Charta / statut auditu by měla obsahovat následující prvky: seznam členů, zahájení a datum ukončení jejich funkčního období; jmenování předsedy a osoby odpovědné za sekretářské služby VJAFV, seznam úkolů VJAFV ; předpisy pro podávání zpráv; přijetí zásady důvěrnosti pro komunikaci mezi jednotlivci odpovědnými za činnosti (aktivity) interního auditu činnosti a VJAFV. 

3.3 Koordinace vnitřní kontroly veřejného sektoru  

Článek 6 královské vyhlášky / dekretu ze dne 17. srpna 2007 o vnitřním kontrolním systému, stanoví, že metodickou podporu pro rozšiřování vnitřní kontroly v rámci příslušných služeb je možné ustavit z vlastního podnětu v rámci tematické meziresortní sítě a postarat se o její koordinaci. Mohou být prováděny rovněž poradenské úkoly na žádost příslušných služeb. 

Konkrétně útvar podpory managementu měl tuto struktur: sestával se z pouhých 2,8 pracovníků na plný úvazek (ZPÚ) počátkem roku 2011, ale v současné době je usilováno o zvýšení na šest nebo sedm FTE v průběhu roku. Nicméně je velmi obtížné najít lidi se správným profilem. Jedním z možných důvodů jsou vyšší platy v soukromém sektoru. 

Útvaru pro podporu řízení v současné době pomáhá síť „vnitřní kontrola“, skládající se s neformálně spolupracujících subjektů. Tato iniciativa byla původně spuštěna tehdejším vládním zmocněncem na jaře 2010, avšak problémy se schopnými spolupracujícími osobami přetrvávají od začátku roku 2011. Frekvence setkávání je poměrně vysoká, a to v průměru jedno zasedání nejméně jednou za dva měsíce. To znamená, že péče je potřebná, aby nedošlo k přetížení zabezpečování informovanosti, zejména pokud jde o skutečnost, že vnitřní kontrolní systém federální vlády se zdá být účinný a uspokojivý, přesto je jeho provoz obecně stále ještě v plenkách.  

To je důvod, proč každý člen sítě požádal, aby přehled o svých pěti největších problémech byl dán na program jednání v lednu 2011. Mezi nejčastěji citované obavy patřily:  

• sdílení osvědčených postupů; 
• praktické provádění vnitřní kontroly; 
• jak získat zájem managementu / manažerů, a jak se vypořádat s resistencí / odporem; 
• potřeba matice odpovědnosti a 
• postupy pro sestavení výroční zprávy o výkonnosti vnitřního kontrolního systému, tzv. článek 7 zpráv. 

Proto programy jednání následujících společných setkání budou určeny na základě těchto obav. K dispozici bude také setkání v pravidelných intervalech, na kterých budou předseda a členové VJAFV vyzváni odpovědět na konkrétní položené dotazy. To by mělo napomoci překlenout propast mezi VJAFV a členy, kteří se konkrétně podílejí na procesech vnitřní kontroly, což by přispělo k zohlednění priorit VJAFV . 

Útvar pro podporu řízení se zaměřuje zejména na vnitřní kontrolu. Přes své omezené schopnosti útvar plní poradenské úkoly celé federální vládě. Poskytuje školení úředníkům formou kurzů na téma „Vnitřní kontrola“ a umožňuje na požádání rozhovory zabývající se přidanou hodnotou vnitřní kontroly. V roce 2010 bylo uspořádání jedno společné setkání interních auditů.  

Tato iniciativa byla omezena, aby nezasahovala (netříštila se) s hlediska vývoje podle memoranda  VJAFV. Bylo jasné, že existence dvou paralelních okruhů by bylo katastrofou pro rozvoj interních auditů v rámci federální vlády. 

Bylo rozhodnuto, že po projednání mezi Útvarem pro podporu řízení a VJAFV by mohla být síť „interního auditu“ zakončena až v sekretariátu kanceláře VJAFV (jinými slovy by byla zastřešena kanceláří VJAFV).  Tím se zabrání jakémukoli střetu zájmů mezi vnitřní kontrolou a interním auditem. Avšak sekretariát kanceláře VJAFV by tento úkol plnil dočasně. Nakonec si interní auditoři svou síť zdokonalí, jakmile se rozvine provoz služby interního auditu.

 

4. Finanční inspekce[6] 

Federální orgány dohledu, zejména Rada ministrů / vláda a ministři pro rozpočet a veřejnou službu, jakož i obce a regiony (článek 51 zvláštního zákona ze dne 16. ledna 1989 o financování obcí a regionů), mohou vyzvat finanční inspektory k provádění administrativní / správní a rozpočtové kontroly. 

Inspektorát financí reportuje přímo ministrům / vládě (obce, kraje a jejich vedoucí). Finanční inspektoři nemají hierarchické vztahy s ministry, nebo s útvary, kde vykonávají své kontroly. Nezávislost finančních inspektorů je výslovně schválena v zákoně ze dne 22. května 2003 o organizaci rozpočtu a účetnictví spolkové země, stejně jako ve výše uvedeném zvláštním zákoně. 

Finanční inspektoři jsou poradci v rozpočtových a finančních otázkách, ministrů, ke kterým jsou přiřazeny. Kromě toho fungují jako regulátoři jménem a na účet ministrů, kteří jsou odpovědní za rozpočet nebo správu (administrativu). Konečně jsou v případě přímého zadání autority odpovědné za kontrolu všech plánovaných a schvalovaných operací s výjimkou drobných operací nebo operací, které jsou definovány takovým způsobem, že není prostor pro subjektivní interpretaci schvalující osobou.  

Mohou být také pověřeni ministrem, kterému jsou přiřazeni, provádět šetření⁷ v institucích veřejného sektoru nebo v soukromých institucích, které jsou dotovány veřejným sektorem.  Inspektorát financí je také pověřen provádět screening evropských fondů. Jak ubíhá čas, tento úkol se stává stále významnější. 

Předběžná kontrola (ex ante) – prvořadý úkol – se týká následujících aspektů / hledisek:  

• rozpočet, 
• správnost (soulad), 
• účinnost, 
• efektivnost, 
• hospodárnost
• a vhodnost. 

Kromě těchto případů, kde kontrola Inspektorátu financí je povinná (viz výše), každý jednotlivý ministr, ministr pro rozpočet, ministr pro veřejnou službu a Rada ministrů / vláda může vydat pokyn inspekci financí provádět konkrétní úkoly (audity, šetření, zvláštní audity, atd. – zpravidla ex post). 

Meze / prahové hodnoty, na které platí předběžné kontroly (ex ante) zakázek veřejného sektoru a příspěvků, mohou být změněny na základě společné dohody příslušného ministra a ministra pro rozpočet. Tyto meze / prahové hodnoty mohou být zvýšeny v zájmu zlepšení fungování vnitřního kontrolního systému. Například na ministerstvu obrany se následná kontrola na základě vzorků použije v případech rozdílu mezi stávajícími limity a vyšší mezí / vyššími prahovými hodnotami. 

Poslední federální předpisy stanoví, že protokoly budou uzavřeny mezi ministrem pro rozpočet / Civilní službou a VJAFV  na jedné straně a osobou odpovědnou za činnosti⁶ interního auditu a Inspektorátem financí na straně druhé, aby se tyto strany dohodly na formálních podmínkách týkajících se koordinace úkolů a sdílení informací pro analýzu procesů, pokud jde o zakázky veřejného sektoru, přidělování nenárokových příspěvků a najímání smluvního zaměstnance (honorář).  

Vedoucí Inspektorátu financí se účastní zasedání VJAFV, přičemž podle zákona má poradenskou funkci.

 

5. Probíhající a/nebo budoucí reformy 

V současné době nejsou plánované žádné zásadní reformy v rámci reformy veřejné správy (RVS) a PIC.  

S ohledem na reformu veřejné správy a PIC, lze odkázat na projekt Fedcom (viz také bod 2.5), který vychází ze zákona o účetnictví (zákon ze dne 23. května 2003). Jedná se zejména o tyto hlavní změny:  

1)      oddělení účtů pro výdaje a nedaňové příjmy do tří kategorií

• rozpočtové účty, 
• obecné účty a 
• analytické účty (namísto jednotlivých rozpočtových účtů), přechod od účetnictví na bázi peněžních toků na účtech k jednotlivým transakcím; žádné další převody (bezhotovostní platby) a konečně i centralizace všech plateb, které se bude konat prostřednictvím centrálního účetního (kromě pokladny).

2) Fedcom používá systém IT pro třídílnou účetní závěrku, tj. moduly „plánování podnikových zdrojů a aplikaci SAP.

3) Zřízení práva na řízení hotovosti / peněžních prostředků: tento proces zahrnuje výnosy a řízení hotovosti (cash management).

4) Podávání zpráv o rozpočtu: jedná se o zadání (vstupů) a sledování rozpočtu, pravidelné uzavření účtů a dlouhodobého majetku.

5) Platby: tento proces zahrnuje vládní příkazy / objednávky (včetně místních nákupů), specifické nákupy (nároky na úhradu výloh), subvence (dotace) a osobní náklady.

Nakonec je třeba poznamenat, že některé služby, které slouží provozu více či méně nezávisle, spolupracují nyní úžeji s Fedcom, a že všechny role jsou identifikovány a potřebná oprávnění přiřazena.