Vnitřní kontrola ve veřejné správě Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Zajímá Vás, jak je nastaven vnitřní kontrolní systém jednotlivých členských států Evropské unie? Good Governance začíná seriál příkladů jak to funguje u našich sousedů.

Publikováno: 08.6.2016

Autor: Lukáš Wagenknecht

Téma: Články, komentáře a prohlášení

Good Governance zahajuje seriál autorského překladu JUDr. Včeláka k popisu vnitřního kontrolního systému jednotlivých členských zemí na dobrém příkladu Velké Británie. Jde o překlad části dokumentu Compentium of the public internal control systems in the EU Member States (2012) vydaného Evropskou komisí.

 

Z čeho si můžeme vzít v UK příklad:

  • hlavní účetní úředník odpovídá za řízení veřejných financí parlamentu,
  • nezávislý národní úřad boje proti podvodům a vládní systém a strategie v této oblasti,
  • funkčně nezávislý interní audit,
  • výbory pro audit s kompetencemi, zajišťujícími kvalitu a nezávislost auditorů,
  • omezení duplicit kontrol zřízením centralizovaného systému interního auditu,
  • nezávislý a funkční nejvyšší auditní úřad,
  • závazek vlády k podpoře větší transparentnosti v celém spektru svých operací. 

[1]1.  Stručná historie systému vnitřní kontroly ve veřejném sektoru (PIC)

Hlavní počátky současného systému odpovědnosti a auditu jsou datovány rokem 1860, a to současně s hlavními reformami veřejných financí a parlamentní odpovědnosti. Základní koncepce je platná dodnes, přičemž nejvyšší (nadřízený) státní úředník v každém oddělení je zodpovědný přímo Parlamentu za jeho efektivní řízení a Kontrolor a Generální auditor (C & AG), a jejich zaměstnanci v Národním auditním úřadu (NAO), zůstávají nezávislým zdrojem ujištění parlamentu.

Ústřední vláda byla vždy hodnocena / posuzována na základě její schopnosti účinně provádět politiku. V průběhu let 1960 až 1970 se dostaly do popředí další důležité faktory, jako je účinnost, výkon / výkonnost, hodnota za peníze a reakce na požadavky zákazníků. V 80 letech došlo k výrazné strukturální změně, spočívající v oddělení služeb pro dodávky komponentů od agendy formulace politiky, jinými slovy vytvoření výkonných agentur.  Toto oddělení politiky od zajišťování dodávek zůstává klíčovou součástí způsobu, jakým vláda dnes funguje, tj. se zavedením odpovědnosti na každé úrovni[2], přičemž resortní účetní úředník vykonává účinný dohled nad jakoukoliv dceřinou společností (podnikem).

Koncem roku 1980 v reakci na zjištění zprávy NAO státní pokladna založila centrální jednotku dohledu nad kvalitou a rozsahem interního auditu pro celou působnost vlády. Tato jednotka zavedla vnitřní kontrolní postupy a standardy odborné způsobilosti (kompetence). Standardy pro vnitřní – interní audit jsou používané do současné doby, neboť zahrnují mezinárodní interní auditorské standardy. Tak, jako ve vývoji správy soukromého sektoru se zaměření interního auditu vyvinulo na základě důrazu, kladeného na postupy řízení a kontroly rizik, tj. hodnocení rizik, které je začleněno ve standardech od roku 2001. V období roku 2000 proběhly v celé vládě významné změny.

Zaměření programu na celkový profil práce bylo zorientováno na posílení řízení rizik v rozsahu působnosti celé vlády. Toto probíhalo od roku 2002 do roku 2006 zavedením centrálních pokynů, týkajících se zásad řízení rizik a rámce pro jejich hodnocení, které měly podpořit jejich pokračující zlepšování. V roce 2002 došlo k dalšímu významnému pokroku tím, že byl uplatněn požadavek, aby účetní úředník podepisoval a zveřejňoval prohlášení[3] o vnitřní kontrole (SIC) ve výroční zprávě o účtech. Další zlepšování, které se projevilo v následujícím období, se týkalo přechodu účetního hotovostního systému k účetnímu akruálnímu systému, zvyšující se otevřenosti ve vztahu k finančnímu výkaznictví a využití prostředků.

V roce 2005 byl vytvořen první Kodex řádné správy / vládnutí pro orgány ústřední státní správy. Do této doby existovaly orgány pouze v několika vládních resortech, ale kodex nařídil existenci orgánů pro všechny resorty ústřední vlády, podporovaných nezávislým výborem pro audit. Tam, kde výbory pro audit již existovaly, byly však velmi obsazeny výkonnými členy organizace. Příručky pro uplatnění kodexu řádné správy a řízení a pro zajištění podpory ze strany výboru pro audit jasně stanovily, že výbory pro audit by měly být složeny z nezávislých neexekutivních ředitelů, aby mohly poskytovat nezávislé výzvy za účelem posílení nezávislosti a zaměření interního a externího auditu. Tyto změny byly navrženy tak, aby ústřední vláda sladila své postupy s osvědčenými postupy v soukromém sektoru.

Ačkoliv různé / jednotlivé politické názory ovlivnily tvar a velikost ústřední vlády, zásady řádné správy veřejných záležitostí, řízení a kontroly rizik a otevřenost a transparentnost zůstaly konstantní (se nezměnily). Stejně se v těchto letech neměnila role účetního úředníka, týkají se jeho odpovědnosti ve vztahu k ústřední vládě, stejně tak, jako oddělení každodenního řízení veřejných záležitostí od politického vlivu. Základní pojmy se změnily jen velmi málo. Regularita[4], hodnota za peníze zůstávají jako hlavní cíle, a to stejně jako proveditelnost / uskutečnitelnost, nutnost předcházení vzniku odpadů, podvodů, špatné kontroly a dalším nedostatkům v řízení. Státní pokladna bude řídit operace v souladu s finanční disciplínou v součinnosti s Úřadem vlády ve věci těchto a dalších politických otázek, bude informována o zjištěních a doporučeních NAO a Výboru pro veřejné finance (obou těchto hlavních orgánů parlamentního výboru, které přezkoumávají hodnotu za peníze a problémy celé vlády) a o vývoji řádné správy a řízení v soukromém sektoru.

 

2. Prostředí vnitřní kontroly ve veřejném sektoru

Prostředí vnitřní kontroly ve Velké Británii působí v rámci správy věcí veřejných a finanční disciplíny, stanovené[5] konkrétně pro prostředí centrální vlády[6]. Je spojené s požadavky na řízení a správu podniků, které působí v soukromém sektoru. Avšak bylo přizpůsobeno[7] tak, aby odráželo unikátní[8] strukturu odpovědnosti ve vládním sektoru. Proto je zásadní povinností chránit veřejné prostředky.

Státní pokladna

Státní pokladna stanovuje základní pravidla, která jsou platná pro správu veřejných peněz, a je odpovědná Parlamentu za to, že decentralizované vlády, které mohou použít svůj vlastní výklad těchto základních pravidel. Avšaktento výklad musí být velmi s těmito pravidly úzce spjatý, tzn., že musí být s nimi plně harmonizovaný. Účetnictví[9] je vedeno prostřednictvím účetního zpracování využívaných zdrojů, jsou podávány zprávy o výdajích centrální vlády a analýza výdajů ve vztahu k cílům a provozním segmentům[10]. Účty jsou založeny na Mezinárodních standardech účetního výkaznictví.

Pravomoci k použití veřejných zdrojů[11] jsou směsicí zvykového práva[12], primární a sekundární legislativy, parlamentních procedur[13], funkčních povinností ministrů a další dlouholeté praxe nebo precedentů (obdoby). Vztah mezi vládou, která jedná jménem Koruny, a parlamentu, který zastupuje veřejnost, tvoří ústřední bod pozornosti, jak jsou veřejné prostředky řízeny.


Ministři musí usilovat o to, aby vládní politiky a poskytování veřejných služeb prostřednictvím veřejných zaměstnanců, byli schopni zajistit (pouze) tehdy, jestliže jim parlament udělí právo k jejich realizaci a k utracení příslušných prostředků za tím účelem. Do působnosti státní pokladny patří dodržovat a zajistit práva obou těchto orgánů v těchto procesech, tj. jak vlády, tak i parlamentu.

Také státní úředníci jsou vázáni pravidly etického chování, jak je upraveno v kodexu pro veřejnou službu – například jsou zde stanoveny hodnoty a standardy chování, přičemž se od všech státních zaměstnanců očekávají integrita, poctivost, objektivita a nestrannost.

K dispozici je rovněž Kodex správy občanských služeb, který stanoví pravidla a pokyny pro útvary a agentury, pokud jde o podmínky služby státních zaměstnanců a zástupců (delegátů), aby ministři a funkcionáři pověřených útvarů je mohli aplikovat spolu s podmínkami připojenými pro tyto delegace.

Standardy chování / jednání, které jsou očekávané[14] od ministrů, jsou stanoveny v Ministerském kodexu. Ministři mají široké pravomoci k realizaci politik a za tím účelem i k vydávání pokynů svým úředníkům. Je však vyžadováno, aby konkrétní právní předpisy povolovaly / autorizovaly výdaje veřejných prostředků ke sledování cílů (které stanovili ministři). Pouze ministři mohou předložit do parlamentu návrh na zvýšení veřejných příjmů z daní nebo na učinění závazků nebo utrácení veřejných prostředků ke sledování svých cílů (politiky). Daně je možné vybírat, a veřejné prostředky je možné čerpat pouze na základě souhlasu parlamentní autority / orgánu. Evropský parlament schvaluje právní předpisy, které opravňují ministry provádět své politiky, Jakmile jim finanční služby každoročně schválí žádosti o peněžní prostředky.

Státní pokladna zaručuje, že útvary budou využívat své pravomoci pouze tak, jak bylo zamýšleno, a že příjmy se zvýší a zdroje budou vynaloženy pouze v dohodnutém rozsahu. Státní pokladna řídí veřejné výdaje, proto veškeré právní předpisy, týkající se primárních a sekundárních výdajových dopadů, musí zajišťovat podporu státní pokladny ještě před tím, než budou představeny.

Klíčem k procesu / postupům centrální kontroly jsou rozpočty a odhady. Útvarům jsou přidělovány rozpočty, členěné / rozvržené na kapitálové součty peněžních prostředků / zdrojů. Na druhé straně každé ministerstvo centrální vlády přiřazuje své rozpočtové prostředky ke svým úkolům a zodpovědnostem v kaskádě své působnosti tak, aby byl pokryt celý rozsah působnosti (včetně grantů poskytovaným například neresortním orgánům veřejné správy). V rámci rozpočtování (sestavování, alokace a provádění rozpočtu) existuje celá škála mechanismů, které jsou používány k podpoře účinného vynakládání veřejných výdajů ke splnění cílů vlády, včetně limitů a požadavků pověřených orgánů na schválení všech nových a sporných výdajů vůči státní pokladně. V Pokynech pro konsolidované rozpočtování je stanoven rozpočtový rámec / Rámec rozpočtu.

Odsouhlasené resortní rozpočty samy o sobě přiznávají oprávnění utrácet nebo používat zdroje. To vyžaduje, aby parlament projednal a odsouhlasil odhady. Resortní odhady, pokrývající jeden rozpočtový rok, které obsahují jednu nebo více žádostí o peněžní zdroje, jsou předány parlamentu. Resortní odhady také obsahují ustanovení pro hotovostní a jiné peněžní zdroje k financování dalších subjektů ve své působnosti prostřednictvím grantů a půjček. Volené resortní výbory mohou zkoumat plány obsažené v resortních odhadech. Jakmile jsou odhady schváleny, stanou se výdajovými limity odhlasovanými parlamentem, zahrnutými či obsaženými v zákonech o rozpočtu / o rozpočtovém určení. Tyto zákony zajišťuje právní autorita / orgán pro veřejné výdaje v rozsahu rozpočtové působnosti (který popisuje činnosti, na které je povoleno čerpat výdaje).  

Orgány veřejné moci musí poskytovat záruku, že probíhá odpovídající řízení (hospodaření a nakládání) zdrojů, za které jsou zodpovědné. ZSIC[15] (Zpráva o systému vnitřní kontroly) je důležitý dokument o zodpovědnosti za projednání těchto ujištění s Parlamentem a prostřednictvím něj i s občany. ZSIC obsahuje a poskytuje transparentní a odpovědné zprávy o kontrolních otázkách a rizicích, kterým čelí ústřední vládní organizace. ZSIC je prostředek, kterým Hlavní účetní úředník deklaruje svůj přístup a zodpovědnost za řízení rizik, vnitřní kontrolu a řádnou správu a řízení resortu. Je to také nástroj k upozornění na nedostatky, které existují v systému vnitřní kontroly v rámci organizace. ZSIC je součástí výroční zprávy a účetní závěrky.

ZSIC představuje povinné zveřejňování údajů všemi ústředními vládními subjekty, které jsou v souladu s finančním výkaznictvím podle příručky ministerstva financí (P MF). P MF upravuje hlavní dokumentační odpovědnost. Externí auditoři přezkoumají ZSIC, aby se zajistilo, že systém vnitřní kontroly byl připraven v souladu s vládními pokyny, a že funguje v souladu s nálezy / poznatky auditora účetní jednotky.

Všechny orgány / organizace vyvinuly své vlastní mechanismy pro řízení rizik a zajištění řízení za účelem podpory pravidelného podávání zpráv a zapracování do ZSIC. ZSIC zahrnuje informace, jak zajistit účinnost a efektivnost činností v rámci plnění podnikových úkolů a minimalizaci vzniku nesprávností a podvodů. K dispozici je také nezávislý interní audit jako klíčový prvek mechanismů řízení organizace, který poskytuje hlavnímu účetnímu úředníkovi objektivního hodnocení, a stanovisko k celkové, přiměřenosti a účinnosti rámce správy a řízení věcí veřejných, řízení rizik a kontroly. Názory vedoucího interního auditu jsou klíčovým prvkem v rámci systému ujištění, že hlavního účetního úředníka musí informovat po ukončení ročního provozu.

Veřejné orgány / organizace musí poskytovat záruky (ujištění), že jsou příslušné a způsobilé řídit a kontrolovat zdroje, za něž jsou zodpovědné. ZSIC je důležitým dokumentem pro zodpovědnou komunikaci těchto záruk / ujištění pro parlament a občany. ZSIC poskytuje transparentní a odpovědné zprávy o kontrolních otázkách a rizicích, kterým jsou ústřední vládní orgány / organizace vystaveny. ZSIC je prostředkem, kterým Hlavní účetní úředník deklaruje svůj přístup a zodpovědnost k řízení rizik, vnitřní kontrole a řízení aktivit orgánu /organizace (podniků). Je rovněž prostředkem pro upozornění na nedostatky, které existují v systému vnitřní kontroly v rámci orgánu / organizace. Tvoří součást výroční zprávy a účetní závěrky.

Povinnost zveřejňovat ZSIC se týká všech ústředních vládních subjektů, které postupují v souladu s návodem k obsluze finančního výkaznictví ministerstva financí (viz P MF). Plnění této povinnosti je prvořadou zodpovědností orgánu / organizace za tento dokument. Externí auditoři přezkoumají ZSIC, aby bylo zajištěno, že byla vypracována v souladu s vládními pokyny, a že odpovídá nálezům / poznatkům auditora účetní jednotky.

Všechny orgány / organizace si zavedly a vyvinuly vlastní mechanismy řízení rizik a podávání záruk / ujištění o fungování systému vnitřní kontroly v rámci podávání zpráv (ZSIC). Týká se to způsobu, jakým zajistí účinné a efektivní provádění jejich činnosti / aktivit podnikání a omezení množství nesprávností a podvodů. K dispozici je rovněž nezávislý interní audit jako klíčový prvek pro správu a řízení orgánu / organizace, který poskytuje Hlavnímu účetnímu úředníkovi objektivní hodnocení a stanovisko / názor k celkové přiměřenosti a účinnosti řízení rizik, kontrole a správě orgánu / organizace). Stanovisko / názor vedoucího interního auditu je klíčovým prvkem při ujišťování o fungování systému vnitřní kontroly, které hlavní účetní úředník potřebuje k podání informace o jeho přiměřenosti a účinnosti v rámci roční Z SIC.

Národní auditní úřad

NAO pod vedením kontrolora – generálního auditora (C & AG) pomáhá parlamentu přezkoumat, jak byly veřejné prostředky rozmístěny a použity v praxi. C & AG je nezávislý na vládě, tzn. externí auditor téměř všech ústředních orgánů, patřících do ústřední státní správy (decentralizované vlády mají své generální auditory).  C & AG má významná a dalekosáhlá oprávnění spojené s kontrolou účetních knih nejrůznějších veřejných orgánů / organizací. Patří sem finanční audit zdrojových účtů (zdrojových prostředků) útvarů těchto orgánů / organizací, které poskytují jistotu, že jsou zdrojové účty a prostředky řádně připraveny a použity. Finanční audit poskytuje ujištění parlamentnímu orgánu o tom, že uskutečněné transakce jsou provedeny bez závažných nepřesností a nesprávností. NAO provádí rovněž audity výkonu / výkonosti (hodnota za peníze), které zkoumají hospodárnost, účelnost a účinnost použití veřejných prostředků ve vybraných oblastech veřejného podnikání. Kombinace uvedených faktorů znamená, že NAO hraje důležitou roli, pokud jde o finanční kázeň / disciplínu, ochranu a efektivitu / účinnost.

Tím, že NAO podává zprávy o výsledcích auditů Parlamentu (též účetní závěrky všech resortů a široké škály dalších veřejných subjektů), udržuje vládní úřady a orgány v odpovědnosti za způsob, jakým používají a využívají veřejné peníze. Současně napomáhá manažerům veřejných služeb zlepšovat výkon v poskytování služeb tím, že produkuje ročně přibližně 60 zpráv z auditu výkonnosti.

NAO spolupracuje s řadou státních a nestátních subjektů v boji proti podvodům a za snižování nákladů zapříčiněných podvody v britské ekonomice. Mezi zainteresované a zúčastněné strany patří též Národní úřad proti podvodům (NFA), Fórum pro lepší správu CIPFA, Auditní komise a Mistři v boji proti podvodům. (viz níže.).

Oprávnění NAO jsou přiznána vedoucímu NAO, tj. C & AG. Parlamentní výbor, tj. jeho komise pro veřejné účty vykonává dohled nad NAO (cca 900 zaměstnanců), jmenuje externí auditory NAO a zkoumá výkonnost NAO. Tato specifická oprávnění a povinnosti jsou stanoveny v několika zákonech Parlamentu, které upravují:

  • zřízení NAO a jmenování C & AG; a
  • typy auditů C & AG ze zákona, které umožňují šetření použitelných a použitých peněz a poskytují NAO široká oprávnění v přístupu k informacím pro účely auditu.

Samostatné právní předpisy vytvářejí právní autoritu pro audity C & AG v oblasti výběru určitých daní, poplatků a licenčních poplatků a v oblasti dodržování předpisů a postupů ze strany orgánů při zajišťování účinné kontroly výběru a přidělování příjmů, za které jsou zodpovědné.

NAO provádí audit účetní závěrky v souladu s mezinárodními standardy pro audit (UK & Ireland), které vydal orgán pro auditní postupy. NAO se zaměřuje na následující tří hlavní oblastí:

  • zajištění informací pro vládu za účelem podpory jejího úsilí o rozhodování na základě spolehlivých, úplných a porovnatelných informací;
  • finanční řízení a vykazování, s cílem zlepšit řízení činností a podpořit funkci financování činností oddělení za účelem plnohodnotného přispívání těchto činností;
  • nákladově efektivní doručování s cílem podpořit útvary v pochopení klíčových prvků v cyklu dodávky, a nákladů na tyto prvky.

ZSIC je dokument, který je vypracovaný v zájmu splnění povinnosti v rámci veřejné zodpovědnosti. Popisuje účinnost vnitřní kontroly v organizaci a je revidován NAO v rámci auditu účetní závěrky. Poskytuje parlamentu ujištění, že veřejné orgány / organizace řádně řídí a kontrolují zdroje, za které jsou odpovědné. NAO reviduje či přezkoumá ZSIC, aby bylo zajištěno, že je tato zpráva (účetní závěrka) podporována odpovídajícími důkazy a že uskutečněné kontroly jsou dostatečně spolehlivé.

 

3. Pojem veřejné vnitřní kontroly ve své správě[16]

 3.1. Implementace[17] kontrolního prostředí

Odpovědnost managementu[18] je – pokud jde o správu a finanční kázeň[19] – jasně stanovena.
Nejvýše nadřízený (top) úředník, který stojí v čele útvaru či organizace, obvykle jmenuje svého hlavního účetního úředníka. Odpovědnost hlavního účetního úředníka bude jasně vymezena po jeho jmenování. Hlavní účetní úředník musí zavést a zdokumentovat jasné vymezení a přenesení zodpovědností mezi úředníky útvaru, avšak hlavní účetní úředník si zachovává osobní zodpovědnost a odpovědnost vůči parlamentu, přičemž je nezávislý na ministrovi.

Hlavní účetní úředník nese osobní zodpovědnost vůči parlamentu za regulérnost[20], korektnost, hodnotu za peníze a proveditelnost, pokud jde o využívání veřejných prostředků. To znamená zajistit, že existuje efektivní struktura řízení a důvěryhodné vnitřní kontroly. Ve velkém útvaru mohou být ustanoveni další vysoce postavení úředníci jako další vedoucí účetní úředníci, avšak hlavní účetní úředník útvaru nese celkovou zodpovědnost vůči Parlamentu za zajištění vysoké úrovně finančního řízení v útvaru jako celku.

Při výkonu správy a řízení veřejných zdrojů[21] je povinností hlavního účetního úředníka zavést či vytvořit vhodné kontrolní prostředí, které je příhodné pro charakter aktivit / podnikání a jedinečný profil rizika, kterému organizace čelí.

Finanční a funkční delegace budou přiřazeny tak, aby se hlavní účetní úředník mohl opírat o celé spektrum svých zodpovědností či povinností.

Odpovídající delegace, kontroly a uspořádání podávání zpráv musí být zorganizovány v místě tak, aby poskytovaly záruky orgánu vedení[22], hlavnímu účetnímu úředníkovi a konečně i ministrovi o tom, jakých výsledků je dosahováno, v jakém standardu či úrovni a s jakou účinností. Na druhé straně by měly tyto zprávy poskytovat vedení útvaru či organizace údaje, které umožní úpravu plánu, je-li toho zapotřebí. Tato zpětná vazba by měla ministrům umožnit přehodnocení jejich politiky, kde se prokázalo, že je to vhodné.

 3.2.  Řízení rizik

Určení vhodného systému vnitřní kontroly je v zodpovědnosti hlavního účetního úředníka. Sem patří důkladný rámec pro řízení rizik. Ústřední pokyny k zásadám řízení rizik jsou stanoveny centrálně v Oranžové knize státní pokladny. Útvary jsou zodpovědné za zavedení vhodných opatření pro řízení rizik, aby splnily svou zodpovědnost k potřebám výkonu správy. Z tohoto důvodu se zavedení řízení rizik bude odlišovat v závislosti na povaze různých obchodních modelů a struktur v místě, avšak bude sledovat obdobné principy, které doporučuje Oranžová kniha. Oranžová kniha objasňuje, že řízení rizik by měla být vedeno shora a mělo by být včleněno do běžných či rutinních činností a aktivit organizace. Státní pokladna má rovněž vytvářet Rámec pro hodnocení řízení rizik, přičemž útvary mohou využívat při hodnocení relativní vyspělost svého systému řízení rizik.

 3.3. Implementace[23] kontrolních činností

Kontrolní činnost se bude lišit podle útvarů v závislosti na druhu poskytovaných služeb. Každý útvar / organizace bude muset zavést zvláštní opatření / režim a politiky ke kontrole svých činnosti / aktivit, včetně rozhodování, monitorování / sledování výkonu, reakce proti podvodům, finančního řízení, opatření pro řízení rizik, atd. Útvarům se doporučuje dokumentovat řetězce odpovědnosti[24] a procesy, které budou dodány.

3.4. Postupy pro řízení informací a komunikace

Útvary (pracoviště) musí mít zavedeny manažerské informační systémy pro zabezpečení ujištění o hodnotě za peníze a o kvalitě dodávky, což má umožnit včasné úpravy. Dále potřebují pravidelné a smysluplné informace o řízení, týkající se nákladů (včetně jednotkových nákladů), výkonnosti, kvality a výkonu ve vztahu k cílům, které umožní posouzení hodnoty za peníze.

3.5. Monitorování kontrolních činností a jejich neustálé zlepšování

Po založení či zřízení systému vnitřní kontroly je nutné tento systém přezkoumat a podat o tom zprávu. Orgány vedení veřejných subjektů (útvarů či organizací) musí poskytovat záruky, že jsou příslušné a způsobilé k řízení a kontrole zdrojů, za něž jsou odpovědné. ZSIC je dokument, vyjadřující důležitou zodpovědnost v komunikaci těchto ujištění vůči Parlamentu a občanům. ZSIC také poskytuje transparentní informace o kontrolních otázkách a rizicích, kterým jsou ústřední vládní útvary či organizace vystaveny. Přestože jsou informace ve ZSIC formálně každoročně dokončeny, je doporučeno, aby informace o kontrolních otázkách a rizicích byly v průběhu roku na různých úrovních projednány. Výbor pro audit, který se skládá z nezávislých nevýkonných členů, podporuje naplnění primární zodpovědnosti hlavního účetního úředníka v oblasti přezkoumání komplexnosti a spolehlivosti záruk v průběhu celého roku.

Hlavní účetní úředník každoročně podepisuje ZSIC a prohlašuje či deklaruje svou zodpovědnost a svůj přístup k řízení rizik, vnitřní kontrole a ke správě a řízení útvaru či organizace. Současně upozorňuje na jakékoliv existující nedostatky v systému vnitřní kontroly organizace, které mají být sděleny jako součást výroční zprávy a účetní závěrky. Aby mohly být splněny tyto závazky, je nutno zavést evidenci důkazů, která slouží jako základ pro dokončení ZSIC.

Jako podklad budou sloužit i zprávy ředitelů a vedoucích pracovníků, jejichž prostřednictvím tito činitelé prokazují, jak se splnily své individuální přenesené povinnosti / závazky, a které samostatně a nezávisle podporuje názor vedoucího interního auditu.

Výbor pro audit bude považovat jako základ ujištění přezkoumání ZSIC jménem skupiny účetních úředníků před dokončením této zprávy.  ZSIC je přezkoumána externími auditory v rámci svého auditu účetní závěrky, aby bylo zajištěno, že je v souladu s touto účetní závěrkou a zkušenostmi získanými při jejich práci. Tam, kde tomu tak není, nebo tam, kde to není sestaveno v souladu s příslušnými pokyny, bude nutné nahlásit tuto skutečnost.

Výše uvedená opatření pokrývají financování prací státní pokladny. Tam kde práce financované z EU podléhají další regulační kontrole, auditu a jiným kontrolním opatřením, jsou tyto práce důsledně aplikovány.

3.6. Interní audit

3.6.1. Kontext

Ministr je zodpovědný za vládní politiku, ale není výkonnou částí organizace, odpovědnou za zavádění a provádění politiky.

Nejvyšší výkonný úředník v rámci organizace se obvykle označuje jako účetní úředník a současně je jako podpora ministra samostatně a osobně zodpovědný parlamentu a veřejnosti za ochranu a regulérnost fondů organizace a za hodnotu za peníze z těchto fondů financovaných v souvislosti se zajišťováním činností / aktivit organizace a za proveditelnost tohoto díla. Hlavní účetní úředník musí zdravý či řádný systém vnitřní kontroly organizace ve své působnosti či ve své péči a je povinen podepisovat každoročně prohlášení, které osvědčuje, že funkčnost a účinnost tohoto systému je průběžně přezkoumávána, že jsou sdělovány významné nedostatky v SIC, a že tyto skutečnosti jsou zapracovány ve výroční zprávě a v účetní závěrce.

Interní audit není regulační požadavek právního předpisu, ale je zakotven jako povinná součást správy veřejných záležitostí a zajišťování opatření v rámci centrálních pravidel politiky. To znamená, že každý vládní útvar či vládní organizace bude mít útvar / službu interního auditu. Primárním účelem interního auditu je poskytnout účetnímu úředníkovi objektivní hodnocení a stanovisko k celkové přiměřenosti a účinnosti řízení a kontroly v rámci správní organizace. Vedoucí interního auditu tvoří klíčový prvek rámce ujištění hlavního účetního úředníka, tj. informace o ročním fungování SIC.  Z tohoto důvodu naše standardy konstatují, že vedoucí interního auditu musí být odborně způsobilý.

3.6.2. Úloha interního auditu

Interní audit by měl v zájmu zachování své nezávislosti v organizaci podávat zprávu přímo hlavnímu účetnímu úředníkovi, a to nezávisle na všech ostatních ředitelích / vedoucích pracovnících.

Také by měl podávat zprávu orgánu vedení, což může být splněno či dodrženo prostřednictvím výboru pro audit jako nevýkonného auditního orgánu. Tato opatření[25] jsou uvedena ve standardech interního auditu vlády, které vydává státní pokladna a začleňuje do těchto norem mezinárodní standardy Institutu interních auditorů. Výbor pro audit stanoví účel, pravomoci a zodpovědnosti interního auditu v zájmu nezávislého řešení svých potřeb, a tyto normy schvalují orgán vedení / představenstvo. Interní auditoři by neměli vykonávat úkoly mimo jejich profesní kompetenci / působnost. Pokud tak učiní, musí to být otevřeně projednáno / diskutováno a musí být přijata související opatření k tomu, aby nedošlo k ohrožení jejich objektivní úlohy.

Program auditních činností vyžaduje odborný auditní úsudek, který nalézá, jaké auditní pokrytí je nezbytné k zajištění dohody o dostatečně hlubokém ujištění v oblasti řízení rizik, kontrole a řádné správy a řízení organizace. Auditní strategie a plány musí být dohodnuty s hlavním účetním úředníkem a výborem pro audit, aby bylo zajištěno, že jsou tyto plánované činnosti vhodně cílené a financované. Budou obsahovat množství různých druhů auditu, včetně pokrytí

  • finanční auditorské činnosti,
  • strategických a operativních činností,
  • uskutečňování programů a projektových činností,
  • činností v oblasti bezpečnosti a informační bezpečnosti a
  • přezkoumání regulačního rámce[26],

jak to bude vhodné pro zajištění řádné správy, struktury, odpovědností a jedinečného profilu specifické organizace. Auditorské činnosti by měly rozhodující měrou pokrývat hospodárnost účelnost / efektivnost a účinnost zároveň by měly věnovat pozornost potenciálu vzniku podvodů. Někteří interní auditoři mohou vykonávat ověřování souladu / dodržení[27]. Avšak za normálních okolností bychom očekávali, že se jedná o samostatnou součást vlastních opatření pro zabezpečení vedení organizace, kde se interní audit rozhodl, že se na ně může spolehnout, je-li přesvědčen, že takové činnosti byly vykonány objektivně a účinně.

Poradenské úkoly jsou uznávanou součástí práce interního auditu. Avšak naše standardy jdou ještě dále, než mezinárodní standardy s tím, že poradenské zakázky by měly usilovat  

  • o zlepšení správy veřejných záležitostí, řízení rizik a kontroly,
  • o to, aby shromážděné důkazy přispívaly ke stanovisku vedoucího interního auditu a
  • o to, že interní auditor musí zachovávat objektivitu a nepřebírá zodpovědnost za řízení / manažerskou zodpovědnost.

Úlohou interního auditu není řídit riziko podvodu jménem organizace, ale poskytnout ujištění, že rizika, včetně rizika podvodu, jsou efektivně řízeny.

Pokud během přiřazování auditních úkolů interní auditoři identifikovali kontrolní nedostatky, které by mohly umožnit podvod, nebo naleznou důkaz, že podvod byl spáchán nebo je páchán,

  • odkážou na místní politiku či postupy při zjištění podvodu a manipulaci s těmito informacemi, a
  • konzultují odpověď / reakci v souladu s plánem organizace. 

Konkrétně to znamená, že je obvyklé předem určit, co je třeba udělat a koho je třeba upozornit. Lze například rozšířit průběh auditu o návrhy dalších testů, které jsou zaměřeny na identifikaci činností, které mohou být indikátory či ukazateli podvodů a uvážit oprávnění údajného pachatele, jež je potřebné zohlednit při rozhodování, zda existují jasný důkaz na základě šetření vzniku podvodu. Rozsah obavy by měl být zaznamenán / dokumentován tak, aby vytvářel součást celkové věrohodnosti vedoucího interního auditu. Klíčovou úvahou je, v jakém okamžiku upozornit orgán vedení a další činitele (např. pracovníky s určenými povinnostmi proti podvodům nebo proti praní špinavých peněz). Půjde o klíčové rozhodnutí vedoucího interního auditu, které bude založené na jednotlivých okolnostech a lokálně / místně zavedených zásadách, postupech a zodpovědnostech / povinnostech.

Auditní doporučení jsou řešeny jako dohodnutá řídící opatření[28], za jejich realizaci nese zodpovědnost liniový management[29]. Interní audit je povinen založit následný postup sledování a realizace, aby akce nakládání s odpady byly účinně prováděny, nebo že vrcholové vedení přijal riziko nepřijetí opatření. Interní audit musí vytvořit navazující proces sledovat a zajišťovat, aby řídící akce byly účinně prováděny, nebo aby orgán vedení organizace přijal riziko, vyplývající z nepřijetí příslušných opatření. Povinností vedoucího interního auditu je vytvoření jasných postupů pro posuzování dostatečnosti či nedostatečnosti řídících reakcí ve vztahu ke zjištěným rizikům. Výbor pro audit hraje klíčovou úlohu při zajišťování toho, že reakce vedení organizace a řešení problémů bude uspokojivé. Zodpovědnosti / povinnosti výboru pro audit jsou upraveny v příručce výboru pro audit, vydané státní pokladnou.

3.6.3. Vztahy s externím auditem

V rámci ústřední správy je NAO prostřednictvím zodpovědný za externí audit. Audity účetních závěrek vykonávané NAO ve všech orgánech ústřední státní správy, agenturách a dalších veřejných orgánech a zprávy o výsledcích předkládá Parlamentu. NAO rovněž vykoná každoročně přibližně 80 auditů hodnoty za peníze / auditů výkonu, a to v rámci dohledu nad schvalováním a uskutečňováním vládních projektů, programů a iniciativ.  Externí auditor je nezávislý na vládě a činnost je v prvé řadě vykonávána ve prospěch parlamentu a veřejnosti, avšak současně je významným přínosem pro organizaci. Výsledky hodnocení externího auditu jsou zveřejňovány ve veřejné doméně. Rovnocenné jsou orgány externího auditu účetnictví pro každou oblast decentralizovaných vlád a Auditní výbory jsou zodpovědné za jmenování auditorů pro místní samosprávu a zdravotnické orgány v Anglii a pro auditní podporu hodnoty za peníze v těchto odvětvích.

Interní audit a externí audit jsou vyzývány ke strategické spolupráci v oblasti sdílení plánů a pracovních postupů a praxe s cílem optimalizovat auditní pokrytí a snížit auditní zátěž auditovaných organizací. Externí auditoři můžou usilovat, že se budou moci spolehnout na práci interního auditu v souladu s ISA 610, pokud se domnívají, že práce je dostatečně objektivní, technicky způsobilá a byla provedena s péčí řádného hospodáře.

3.6.4. Úloha výboru pro audit

Výbor pro audit je nezávislý výbor orgánu vedení / představenstva, který je složený z nezávislých osob na výkonném vedení / výkonném řediteli. Výbor má zvláštní zodpovědnost / povinnosti, které se týkají činností (práce) interního a externího auditu a otázek ujištění a účetního výkaznictví. Poskytuje nezávislá zjištění orgánu vedení / výkonné moci a jednou z jeho zodpovědností / základních povinností je zajistit úplné a spolehlivé ujištění hlavního účetního úředníka při plnění jeho povinností.

Je zde tedy významná synergie či soulad mezi funkcí vedoucího interního auditu a úlohou výboru pro audit. Výbor typicky bude mít zájem o statut interního auditu / zadávací podmínky, aby bylo zajištěno, že má interní audit dostatečné postavení a nezávislost svobodně či volně a účinně působit ve své činnosti. Výbor bude rovněž pozorně sledovat přiměřenost auditních zdrojů.

Výbor bude informovat orgán vedení / představenstvo a hlavního účetního úředníka o strategii a plánech interního auditu, které tvoří auditní[30] názor na to, jak interní audit vytváří účinnou / dobrou podporu pro naplňování zodpovědnosti[31] vedoucího interního auditu k předkládání výročního názoru / stanoviska k celkové přiměřenosti a účinnosti správy a řízení organizace (systému vnitřní kontroly), řízení rizik a kontrolních postupů. Výbor sleduje výsledky činnosti interního auditu a nakolik orgán vedení / vedoucí pracovníci reagují na otázky vznesené interním auditem, resp. jeho nálezy.

3.7. Koordinace v systému vnitřní kontroly ve veřejném sektoru

Státní pokladna a Úřad vlády jsou klíčové vládní útvary, které jsou zodpovědné za vytváření politiky a prosazování principů dobré praxe. Pravidla a zásady pro správu a řízení veřejných záležitostí (veřejnou správu), finanční disciplínu a kontrolu jsou stanoveny centrálně. Poradní výbor pro nezávislé účetní výkaznictví (PVNÚV) je poradním orgánem státní pokladny v oblasti technických účetních zásad pro sestavení účetní závěrky. PVNÚV působí jako samostatný prvek v procesu stanovení účetních standardů pro vládu a podporuje nejvyšší možné standardy v oblasti účetního výkaznictví. PVNÚV zaručuje, že interpretace a modifikace obecně uznávané účetní praxe v rámci veřejného sektoru jsou odůvodnitelné / opodstatněné a vhodné.

Koordinace dobré praxe je do značné míry dosahováno prostřednictvím uspořádání profesních sítí. Například státní pokladna disponuje centrálními týmy, které převzaly vedoucí úlohu na úrovni vlády v podporování finančních povolání a interních auditorů v oblasti vytváření politiky a osvědčených postupů, pořádání akcí, poskytování pokynů pro rozvoj jednotlivých profesí. Odborníci jsou motivováni ke sdílení oblastí společného zájmu a přispívají k podpoře zlepšování správy[32]. K dispozici je také meziresortní auditní skupina, která sdílí dobrou praxi při auditu činností financovaných EU.

Útvar (personál pracoviště) nese osobní odpovědnost za svůj výkon a řídí své vlastní programy neustálého zlepšování. Každý útvar má sdělit / zveřejnit, jak dobře jeho systém vnitřní kontroly každoročně funguje ve své zprávě o činnosti a účetní závěrce, kterou editoval a publikoval.

Hlavní účetní úředník musí 

  • učinit doklad posouzení a
  • učinit příslušná zveřejnění zpráv, předkládaných řediteli a nezávislého stanoviska vedoucího interního auditu,

které hlavní účetní úředník spravuje. Existuje celá řada nástrojů, které byly centrálně vyvinuty a které jsou dány k dispozici útvarům pro ně hodnocení a zlepšování svých schopností. Například existují nástroje pro hodnocení veřejných zakázek, programování a projektové řízení, finanční řízení, interní audit, řízení rizik, řízení informačních rizik, bezpečnost, podvody, řízení rizik finančních systémů, výkonu resp. hodnoty za peníze, atd. Je na útvaru, aby posoudil své vlastní schopnosti při plnění každodenních úkolů a v návaznosti takové nástroje porovnal s výsledky potvrzenými prostřednictvím peer review nebo interního auditu.

NAO při výběru auditu výkonu / hodnoty za peníze často vytvoří mezirezortní perspektivu / pohled na konkrétní záležitosti, jakými jsou řízení rizik nebo finanční kontroly. To může způsobit zjevné situace, ve kterých jednotlivé útvary nejsou vykonávající stejně jako ostatní a je třeba provést zlepšení. Zprávy jsou veřejně dostupné a zprávy o value-for-money, poskytují důkazy o Výboru pro veřejné účty, který pořádá slyšení jménem Parlamentu.

To může způsobit zřetelné situace, ve kterých jednotlivé útvary nebudou konat stejně jako ostatní a je proto třeba provést zlepšení. Zprávy jsou veřejně dostupné a zprávy o hodnotě za peníze[33] poskytnou důkazy na ústním slyšení ve Výboru pro veřejné účty, který jedná jménem Parlamentu.

Kancelář útvaru je zodpovědná za podporu premiéra a úřadu britské vlády. Úzce spolupracuje se správou státní pokladny a ujímá se vedení schopností ve vztahu k její bezpečnosti. Kancelář útvaru plní úkoly sekretariátu státní služby a disponuje týmem způsobilým pro hodnocení schopností resortních výkonů s pomocí předních osobností z celého veřejného, soukromého a neziskového sektoru. Kanceláře útvarů posuzuje, zda útvary mají správné strategické a vůdčí schopnosti, jak dobře si vedou a zvažují, zda mají správné personální dovednosti, nástroje a odpovídající zapojení / angažmá klíčových zainteresovaných, subjektů, partnerů a veřejnosti.

Občas státní pokladna / ministerstvo financí přezkoumá aktuální stav profesí a ve spolupráci s ostatními útvary naplánuje a realizuje všechna potřebné zlepšení. Občas budou přezkoumání nebo návrhy takové povahy nebo profilu, že jsou diskutovány v parlamentním výboru. Další stanoviska a návrhy mají tendenci být zveřejňovány na internetových stránkách státní pokladny, a to často jako součást resortních konzultačních procesů ještě před jejich finalizací.

Existují případy některých vysoce rizikových programů / projektů, které jsou více centrálně zviditelňovány a u kterých existují větší centrální zásahy. Například existuje hodnotící skupina pro hlavní projekty, která prověřuje a schvaluje vládní největší a nejsložitější velké projekty. Ostatní významné projekty také procházejí schvalovacím procesem ve státní pokladně, aby bylo zajištěno, že zde z hlediska prací existují silné obchodní důvody a že jsou tyto projekty cenově dostupné a životaschopné. U takových projektů musí existovat komplexní plán jejich zajištění a tyto projekty budou podléhat, pokud jde o jednotlivé body průběhu celého životního cyklu projektu, schválení ze strany státní pokladny.

Interní auditoři, kteří přezkoumají systém vnitřní kontroly na vlastním pracovišti, informují hlavního účetního úředníka za účelem jeho podporu při naplňování jeho zodpovědnosti či pro splnění jeho povinností. Interní auditní zprávy slouží pouze pro vnitřní spotřebu. Můžou být uvolněny v případě vyřizování žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak nejdříve budou podléhat testu veřejného zájmu a teprve poté budou zveřejněny.

Vládní standardy interního auditu požadují po interních auditorech vykonávat pravidelné interní ověřování vlastní efektivnosti a alespoň jednou za období pěti let nezávislé externí hodnocení. Státní pokladna zavedla mechanismy pro vzájemné hodnocení (peer review), aby zajistila, že budou k dispozici odborně kvalifikovaní hodnotitelé s odpovídajícím postaveném /statusem a zkušenostmi pro samostatné přezkoumání těch, kteří hodnocení vyžadují.

Státní pokladna ukládá hlavním účetním úředníkům jako hlavním příjemcům těchto záruk provést pro vládu hodnocení (peer review). V dispozici je pozice vedoucího vládního interního auditu ve státní pokladně, který je zodpovědný za standard interního auditu napříč vládních útvarů / organizací za prosazení programu zlepšování (kvality). Pokud jde o koordinaci, státní pokladna podporuje vytváření sítí a nepřetržitý profesní rozvoj.

 

4. Boj proti podvodům

NAO spolupracuje s řadou státních a nestátních subjektů v boji proti podvodům a za snižování nákladů na podvody v britské ekonomice. Mezi zúčastněné strany (stakeholders) patří Národní úřad proti podvodům (NÚP), Fórum pro lepší správu CIPFA, Auditní komise / výbor a Minstři[34] (champions) boje proti podvodům.   Národní úřad proti podvodům (NÚP) je výkonná agentura v rámci ústřední vlády[35], která spojuje úsilí velkého počtu orgánů v boji proti podvodům napříč soukromým, veřejným a neziskovým sektorem, jež se podílejí na shromažďování zpravodajských informací a přijímání opatření proti podvodníkům.


V působnosti centrální vlády byla zřízena síť Mistrů pro zamezení podvodů, kterou představuje hlavní oddělení pro řešení podvodů a chyb (nesprávností). Mistři pro zamezení podvodů vedou boj proti podvodům a chybám (nesprávnostem) ve svém vlastním ministerstvu v působnosti centrální vlády, v agenturách a v dalších veřejných orgánech, za které hlavní oddělení pro řešení podvodů a chyb (nesprávností) zodpovědné. Mezi jejich priority bude patřit vštěpování kultury boje proti podvodům ve své organizaci, měření podvodů ve svých útvarech a vůbec poprvé zveřejnění údajů, jakož i ujištění o nových politikách a programech boje proti podvodům, která jsou zabezpečena pomocí provádění hodnocení rizika podvodu.

 

5. Probíhající a / nebo budoucí reformy

Zdroje účetnictví – mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS[36])

Již nějakou dobu jsou připraveny britské vládní účty a rozpočty na využití základu účetnictví, který znamená

  • uplatnění akruálního účetnictví pro podávání zpráv o výdajích centrální vládě a
  • rámec pro analýzu výdajů podle záměrů a cílů jednotlivých úřadů / útvarů, které se týkají výstupů těchto úřadů / útvarů, a to všude tam, kde je to možné.

Jednotlivé úřady / útvary poskytují podněty pro zlepšování řízení, tzn. co vlastní a co dluží (jejich aktiva a pasiva). Jejich zprávy obsahují informace o tom, jak prostředky byly použity k dosažení cílů, což umožňuje uživatelům těchto účetních závěrek zhodnotit snadněji, zda daňoví poplatníci dostávají hodnotu za peníze. Nedávný vývoj přispěl k přijetí mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS), které poskytují větší analogii přístupu mezi přípravou soukromých a veřejných účtů sektoru.

Jasná linie vidění

Tento vývoj obsahuje zjednodušené finanční výkaznictví pro parlament tím, že zajistí, aby v souladu s fiskálními pravidly bylo hlášeno konzistentně více údajů konkrétně ve třech fázích procesu – tj. v plánu[37] při plánování odhadů a v plnění výdajů při dosahování celkových výnosů. Práce je sladěna s rozpočty, odhady a účty tak, že umožňuje státní pokladně kontrolovat, co je nutné dodat, motivuje v souladu s fiskálními pravidly hodnotu za peníze a snižuje zátěž ministerstev. Kombinuje a / slaďuje časový harmonogram[38] zveřejnění vládních dokumentů účetního výkaznictví, aby nedocházelo k duplicitě a bylo lépe sladěno.

Celkový vládní účet

Tato práce představuje konsolidaci účtů cca 300 ústředních orgánů státní správy, včetně decentralizovaných orgánů, 600 orgánů místních úřadů, 300 NHS a nadačních fondů a 60 veřejných korporací. Cílem bylo zvýšit zodpovědnost vůči Parlamentu, což umožnilo porovnání napříč veřejným sektorem a zlepšení kvality dat, včetně těch, které se používají v národních účtech.

Udržitelnost

Vláda podporuje udržitelnost a environmentální výkonnost orgánů veřejného sektoru prostřednictvím jejich výročních zpráv a účetních závěrek a některá hlediska jsou povinná v celé centrální vládě v letech 2011-12.

Transparentnost[39]

Vláda bude podporovat větší transparentnost v celém spektru svých operací, aby bylo umožněno udržovat veřejné subjekty a politiky v odpovědnosti. Patří sem závazky, které se týkají veřejných výdajů, a které jsou určeny k napomáhání snižování deficitu / schodku a dosahování lepší hodnoty za peníze. Jako součást této agendy transparentnosti vláda přijala řadu počátečních závazků, které se týkají ústředních vládních výdajů, včetně zvýšeného publikování / zveřejňování. Podnikatelské / obchodní plány a pokrok v plnění klíčových závazků bude rovněž pravidelně publikován.

Správa věcí veřejných Monokratický vedoucí / členové výkonné rady[40]

Od května 2010 byl změněn ministerský kodex, přičemž státní sekretář / tajemník bude předsedat Radě útvaru (nevýkonných členů představenstva, nebo jiný člen správní rady ministrů, může občas v případě potřeby zastupovat). Již dříve hlavní účetní úředník předsedal orgánu vedení útvaru / organizace. Tato změna byla začleněna do revidovaného Kodexu obchodního / podnikového financování při správě a řízení věcí veřejných v působnosti centrální vlády. Na základě této změny či v souladu s touto změnou má nyní každá Rada[41] vedoucího nevýkonného člena Rady, který se pravidelně setkává s dalšími nevýkonnými členy správní rady s cílem zajistit, aby byly jejich názory chápány a aby si byl státní tajemník vědom jakýchkoliv obav (mimo jiné i to, aby státní tajemník touto cestou zajistil tyto záležitosti bez excesů sám). Díky tomu nevýkonní členové Rady / představenstva podporují státního tajemníka v jeho roli předsedy Rady / Představenstva, který spolupracuje s vládou jako předseda představenstva a je ve spojení i s nevýkonnými členy Rady / představenstva.

Prohlášení o správě veřejných záležitostí[42]

V létech 2011 / 12 se navrhuje nahradit stávající ZSIC[43] prohlášením o správě a řízení. To by znamenalo dát dohromady na jedno místo to, co je požadováno pro existující ZSIC a čerpat širší vykazování o správě veřejných záležitostí, z nichž většiny se již týkají požadavky na základě dodržení[44]-nebo-vysvětlení jako součásti zpráv o správě veřejných záležitostí.

NAO[45] má rovněž identifikovat a vyznačit řadu způsobů, které by vykazování o zprávě veřejných záležitostí mohlo posílit a podpořit, že se vedení bude zabývat těmito body. To napomůže zajistit, aby prohlášení o správě veřejných záležitostí používalo vhodné zveřejňování a lépe doložilo vykazování o věrohodnosti.

Interní audit

Jsou navrženy změny, které se týkají způsobu organizování interního auditu, a to že útvar interního auditu je organizován centralizovaně do skupiny či sdílené služby za účelem jasného propojení na strategické cíle útvarů, pružnějšího nakládání s lidmi a využívání zdrojů, tzn. modelu, který povede k větší stimulaci inovací při poskytování rozvoje a příležitosti pro kariéru. To bude provedeno prostřednictvím účinné angažovanosti zainteresovanými stranami na řízení rizik, a zajištění toho, aby interní audit mohl napomáhat pozitivnímu a hmatatelnému přínosu k úspěchu a imperativů organizace, týkajících se dodávky jeho služeb.

 



(1) Příspěvek Britského ministerstva financí ze dne 30. května 2011.

(2) Též „na jednotlivých úrovních“.

(3) Angl. „statement“.

(4) Též „regulérnost“.

(5) Též „určené“.

(6)  Též „pro oblast veřejných financí“.

(7) Též „bylo upraveno“.

(8) Též „jedinečnou“.

(9) Též „účty“ nebo „účetní závěrka“.

(10) Též „oblastem“.

(11) Též „prostředků“.

(12) Angl. „common law“.

(13) Též „postupů“.

(14) Též „jejichž dodržování je očekávané od …“.

(15) System Internal Control.

(16) Též „ve své administraci“.

(17) Též „provádění“.

(18) Též „vedoucích pracovníků“.

(19) Též „finanční disciplínu“.

(20) Též „pravidelnost“.

(21) Též „veřejných prostředků“ či „veřejných peněz“.

(22) Jak kolegiátnímu, tak monokratickému orgánu vedení.

(23) Též „zavedení“ či „provádění“.

(24) Též „provázanost odpovědností“.

(25) Též „tyto mechanismy“.

(26) Též „rámce právních předpisů“.

(27) Též „audit shody“ či „compliance“.

(28) Též „manažerská rozhodnutí“.

(29) Též „linioví vedoucí pracovníci“.

(30) Též „nezávislý a objektivní“.

(31) Též „povinností“.

(32) Např. prostřednictvím výměny zkušeností v oblasti dobré praxe.

(33) Angl. value-for-money.

(34) Angl. „Champions“.

(35) Též „v působnosti“.

(36) Angl. „International Financial Reporting Standards“.

(37) V procesu plánování.

(38) Též „načasování“.

(39) Též „průhlednost“.

(40) Kolegiátního orgánu.

(41) Též „představenstvo“.

(42) Též „o správě věcí veřejných“.

(43) Zprávu o systému vnitřní kontroly.

(44) Též „soulad“ nebo „shoda“.

(45) Vnitrostátní schvalující osoba.