Střet zájmů patří mezi největší překážky řádné správy, a to jak v soukromém tak i veřejném sektoru. Zvládnutí střetu zájmů je hlavní výzvou pro řádnou správu, klíčem ke zlepšení podnikatelského prostředí a hlavním opatření v boji proti korupci. Zatímco v soukromém sektoru je řešení možného střetu zájmů spíše otázka vnitřních pravidel organizace,
ve veřejném sektoru je nutné vytvořit legislativní pravidla, jak střet zájmů co nejvíce omezit nebo poskytnout návod na řešení, pokud se střet zájmů objeví. Již v roce 2003 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala souhrnný report shrnující dobrou praxi veřejného sektoru v oblasti řešení střetu zájmů státních úředníků nebo politiků.

Legislativa musí pružně reagovat na nová rizika

Samozřejmě, že není možné identifikovat všechny možné formy střetu zájmů v předstihu
a jednoduše je zákonem omezit. Úkolem vlády by mělo být rozpoznat nová rizika vyplývající ze střetu zájmů a zavést opatření, která odpovídajícím způsobem zajistí řešení.

Vzrůstající informovanost veřejnosti společně s obecnou poptávkou po objektivním
a transparentním veřejném rozhodování vyvíjí tlak, aby státní úředníci a politici vykonávali své funkce spravedlivě a nestranně. Přijímaná rozhodnutí nesmí být ovlivněna vlastním zájmem. Nestranné objektivní, transparentní a v každém okamžiku přezkoumatelné rozhodnutí zvyšuje důvěru občanů ve veřejné instituce a podporuje řádnou správu.

Univerzální řešení neexistuje

Pro řešení střetu zájmů neexistuje jedno univerzální řešení. Každá země si musí přizpůsobit legislativní řešení vlastním potřebám a aktuálním rizikům. Zajištění přiměřené definice střetu zájmů je nezbytná podmínka pro správné pochopení problému. OECD definuje střet zájmů následovně:

„Konflikt mezi veřejnými povinnostmi a soukromými zájmy státního úředníka, ve kterém státní úředník má soukromé zájmy, které by mohly nepatřičným způsobem ovlivnit vykonávání jeho úředních povinností.“

Příliš striktní přístup k řešení střetu zájmů veřejných činitelů může být v rozporu s jinými právy, nebo může odrazovat zkušené a kompetentní potenciální kandidáty na veřejnou funkci. Moderní přístup k řešení střetu zájmů usiluje o rovnováhu a měl by dle doporučení OECD:

• Včas identifikovat možná rizika narušení integrity jednotlivce nebo organizace jako celku.
• Zakázat specifické a nepřijatelné formy soukromého zájmu.
• Zvyšovat povědomí státních úředníků a politiků o situacích, kdy nastává střet zájmů.
• Zajistit vhodné postupy pro identifikaci, sdělení a vhodného řešení, pokud střet zájmů nastane.

Vedoucí pracovníci by měli jít příkladem

Samotná legislativa a pravidla pro řešení střetu zájmu však nestačí. Je třeba, aby pravidla byla pravidelně komunikována, vynucována a promována především vedoucími pracovníky, kteří by měli jít příkladem. Je vhodné také vypracovat tréninkové materiály, včetně praktických příkladů.

Finanční zájmy státních úředníků a politiků jsou obecně považovány za hlavní příčiny střetu zájmů. Nicméně je třeba myslet i na jiné formy střetu zájmů jako: spřízněná firma, osobní vztahy nebo jiný nefinanční zájem. Střet zájmů se týká i neziskového sektoru. Stát financuje celou řadu neziskových organizací. Pro tyto pracovníky by měla platit stejná pravidla týkající se střetu zájmů jako pro státní úřední, jelikož taktéž hospodaří s veřejnými penězi.

Organizační postupy by měly státním úředníkům umožnit, aby před svým nástupem
do funkce identifikovali a zveřejnili relevantní soukromé zájmy, které by potenciálně narušili jejich úřední povinnosti. Tento požadavek by měl být výslovně komunikován a také uveden v pracovní smlouvě.

Zveřejnění soukromého zájmu samo o sobě střet zájmů nevyřeší, nicméně umožňuje přijmout nezbytná opatření potřebné k vyřešení nebo zvládnutí konfliktu. Tyto možnosti se mohou lišit od prodeje firemního podílu, omezení kompetencí nebo odstoupení z veřejné funkce, pokud střet zájmů nemůže být vyřešeny jiným způsobem. Obecně by mělo platit, že čím vyšší pozice, tím striktnější pravidla.

Příklady střetu zájmů

OECD rozlišuje tři typy střetu zájmu:

1. Skutečný střet zájmů

Příklad: Pokud úředník vlastní akcie společnosti XYZ a společnost se uchází o veřejné zakázky, kde úředník může alespoň nějakým způsobem ovlivnit rozhodovací proces.

2. Zdánlivý střet zájmů

Příklad: Pokud úředník vlastní akcie společnosti XYZ a společnost se uchází o veřejné zakázky, kde úředník nemůže přímo ovlivnit rozhodovací proces.

3. Potencionální střet zájmů

Příklad: Státní úředník drží podíl v chemické společnosti. Tato firma by mohla být potencionálně stíhána (např. pro trestný čin znečištění životního prostředí) regulačním orgánem, v němž má tento úředník rozhodovací pravomoc nebo může alespoň nějakým způsobem ovlivnit rozhodovací proces.

Ke skutečnému ani zdánlivému střetu zájmů by vůbec nemělo dojít. Pro řešení potencionálního střetu zájmů by měla být nastavena jasná pravidla. Pokud střet zájmů není vhodným způsobem řešen, může podlomit fungování demokratického státu prostřednictvím:

• Oslabení důvěry veřejnosti v nestrannost veřejných institucí při jejich rozhodování.
• Deformace právního řádu a netransparentní přerozdělení veřejných zdrojů.

OECD ve své studii dále uvádí:

„Pokud soukromý zájem opravdu ohrozil řádný výkon povinností úředníka veřejné správy, mělo by se na takovou situaci nahlížet jako na „zneužití úřední moci“, nebo dokonce jako na případ korupce.“

Střet zájmů je nežádoucí jev, který zvyšuje korupční riziko a musí mu být přecházeno. Pokud střet zájmů opravdu ovlivňuje úřední rozhodování, je třeba na něj nahlížet jako na formu korupce.